Aktuálne otázky finančného práva a trendy v jeho výučbe

Transcription

1 Aktuálne otázky finančného práva a trendy v jeho výučbe Zborník príspevkov zo spoločného stretnutia katedier finančného práva Právnických fakúlt univerzít Slovenskej republiky a Českej republiky, Bratislava, Univerzita Komenského v Bratislave Právnická fakulta 2016

2 Aktuálne otázky finančného práva a trendy v jeho výučbe Zborník príspevkov zo spoločného stretnutia katedier finančného práva Právnických fakúlt univerzít Slovenskej republiky a Českej republiky, Bratislava, Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave Recenzenti: doc. PhDr. Dušan Stanek, CSc. JUDr. Mgr. Jana Šimonová, PhD. Zostavovateľ: Mgr. Ján Mazúr Spoločné zasadnutie českých a slovenských katedier finančného práva 2016 sa uskutočnilo v dňoch apríla 2016 na pôde Právnickej fakulty, Univerzity Komenského v Bratislave. Zasadnutia sa zúčastnili zástupcovia katedier finančného práva: Fakulta právnická, Západočeská univerzita v Plzni Právnická fakulta, Univerzita Karlova Právnická fakulta, Masarykova univerzita Právnická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave Právnická fakulta, Trnavská univerzita v Trnave Právnická fakulta, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Právnická fakulta, Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach CIP Aktuálne otázky finančného práva a trendy v jeho výučbe: zborník príspevkov zo spoločného stretnutia katedier finančného práva Právnických fakúlt univerzít Slovenskej republiky a Českej republiky, Bratislava, / zostavovateľ Ján Mazúr 1. vyd. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, s. (Sympóziá, kolokviá, konferencie) ISBN * finančné právo * právnické vzdelávanie * zborníky Príspevky neboli redakčne a jazykovo upravené.

3 Obsah AKTUÁLNE TÉMY VO FINANČNOM PRÁVE... 3 ĽUBOMÍR ČUNDERLÍK: BANKOVÉ PRODUKTY AKO PROSTRIEDOK LEGITÍMNEHO ZVÝHODNENIA A PODPORY VYBRANÝCH SKUPÍN... 4 SIMONA HESEKOVÁ: RECENTNÉ ZMENY V BANKOVEJ OBLASTI V SNAHE O JEJ OPTIMÁLNE FUNGOVANIE PAVEL SEKNIČKA: PRÁVNÍ ÚPRAVA ORGANIZOVANÝCH KOMODITNÍCH TRHŮ V RÁMCI PRÁVA KAPITÁLOVÝCH TRHŮ PETRA JÁNOŠÍKOVÁ: FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU V ČESKÉ REPUBLICE AKTUÁLNE TRENDY VO VÝUČBE FINANČNÉHO PRÁVA MICHAEL KOHAJDA, PETR KOTÁB: FINANČNÍ PRÁVO A FINANČNÍ VĚDA JAKO PEDAGOGICKÁ A VĚDECKÁ DISCIPLÍNA NA PRÁVNICKÉ FAKULTĚ UNIVERZITY KARLOVY IVANA FORRAIOVÁ, KARIN PRIEVOZNÍKOVÁ: VÝUČBA FINANČNÉHO PRÁVA A COLNÉHO PRÁVA NA PRÁVNICKEJ FAKULTE UPJŠ V KOŠICIACH DANA BÁRKOVÁ: VÝUKA NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A EKONOMICKY ZAMĚŘENÝCH PŘEDMĚTŮ NA FPR ZČU V PLZNI VE VZTAHU K FINANČNÍMU PRÁVU MATEJ KAČALJAK: ELEKTRONICKÉ TESTOVANIE VEDOMOSTÍ ŠTUDENTOV Z FINANČNÉHO PRÁVA PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA ANDREA KORONCZIOVÁ: PROBLEMATIKA FINANČNÉHO VZDELÁVANIA V SPOJITOSTI S FINANČNO-PRÁVNYM VZDELÁVANÍM TAŤÁNA ŠPÍRKOVÁ: VÝZNAM PRAKTICKÝCH ASPEKTŮ PŘI VÝUCE FINANČNÍHO PRÁVA IVANA ŠTIEBEROVÁ: AKTUÁLNE VÝZVY VEDY O DAŇOVOM PRÁVE V OBLASTI DAŇOVEJ MORÁLKY JÁN MAZÚR: O DÔLEŽITOSTI PRÁVNE-ETICKÉHO VZDELÁVANIA VO (FINANČNOM) PRÁVE... 80

4 Aktuálne témy vo finančnom práve 3

5 Bankové produkty ako prostriedok legitímneho zvýhodnenia a podpory vybraných skupín Ľubomír Čunderlík Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta Abstract: The aim of the article is to point out the existence of bank credits with financial benefit for consumer (in the form of state contribution/interest and the contribution/interest of the bank) and analyze their justification in the face of legitimacy to their benefit. The hypothesis of the article is that the analyzed banking products are not potentially discriminatory. Abstrakt: Predmetom článku je poukázať na existenciu bankových úverov so zvýhodnením (v podobe štátneho príspevku a príspevku banky) a analyzovať ich odôvodnenosť v konfrontácii s legitimitou ich zvýhodnenia. Hypotézou článku je, že analyzované bankové produkty nie sú potenciálne diskriminačné. Kľúčové slová: bank, bank credit, discriminatory, legitimation, young consumer, state contribution/interest, positive action. Kľúčové slová: banka, bankový úver, diskriminačný, legitimácia, mladý spotrebiteľ, štátny príspevok/percentuálna bonifikácia, dočasné vyrovnávacie opatrenie. 1 Úvod V Slovenskej republike existuje určité obdobie právna úprava, ktorá umožňuje čerpať spotrebiteľom prijímať bankové služby so zvýhodneným úročením za predpokladu, že banka k zavedeniu takej služby, resp. produktu pristúpi. Ide o také bankové produkty, v ktorých právnej úprave sa kombinuje verejnoprávna regulácia zákona č. 483/2001 Z.z. o bankách a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov (ďalej len zákon o bankách ) so súkromnoprávnou reguláciou toho ktorého bankového inštitútu v zákone č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení neskorších predpisov (ďalej len Obchodný zákonník ). Verejnoprávna úprava pritom vychádza práve z opodstatnenosti a súčasnej spoločensky uznanej nevyhnutnosti poskytovať bankové produkty určitým ohrozeným, resp. slabým skupinám spotrebiteľov. Nejde teda o celoplošné zabezpečenie potrieb všetkých spotrebiteľov, ale iba časti týchto fyzických osôb. Nárokovateľnosť takého produktu zo strany právne relevantného spotrebiteľa potom závisí od naplnenia zákonom ustanovených požiadaviek (na rozdiel od nenárokovateľnosti bežného komerčného bankového produktu). Predmetom článku je poukázať na právnu existenciu takýchto produktov a analyzovať ich odôvodnenosť v konfrontácii s legitimitou ich zvýhodneného poskytovania. Hypotézou článku je, že analyzované bankové produkty nie sú potenciálne diskriminačné. 2 Bankové úvery pre mladých spotrebiteľov Ako už bolo spomenuté, zvýhodnené bankové produkty sa týkajú vybranej skupiny fyzických osôb spotrebiteľov. K ich poskytnutiu dôjde výlučne na základe predloženej žiadosti zo strany spotrebiteľa, ktorý spĺňa zákonné podmienky na poskytnutie služby. Vzhľadom na to, že ide o určité obmedzenie podnikateľskej vôle banky pri určovaní konkrétnych podmienok produktu, považujeme len za vhodné, že zákonodarca poskytovanie viaže na dobrovoľné rozhodnutie komerčnej banky, či rozhodne o zavedení takého produktu, alebo nie. Druhý dôvod vychádza z ekonomickej podstaty zvýhodneného produktu týmto produktom je totiž bankový úver. Bankový úver podlieha súkromnoprávnej úprave Obchodného zákonníka a navyše verejnoprávnej požiadavke tvorby kapitálovej rezervy na krytie rizika klienta (úverového rizika) pre prípade, že zlyhá v plnení banke (probability of default), zakotvenej v zákone o bankách a súvisiacich vykonávacích právnych predpisoch Národnej banky Slovenska. V tejto spojitosti môžeme zvýhodnené bankové úvery pre 4

6 určitých spotrebiteľov považovať za dobrovoľné (fakultatívne) bankové produkty 1 tak, ako to je aj u iných druhov bankových úverov, prípadne ďalších typov bankových služieb (napr. akreditív, banková záruka 2 a pod.), ale v zásade nárokovateľné pri splnení zákonných požiadaviek na rozdiel od iných štandardných bankových úverov. Nárokovateľnosť poskytnutia úveru ako takého zo strany akejkoľvek fyzickej osoby by mohla narušiť stabilitu banky, čo nie je vo verejnom záujme. Zavedenie týchto produktov je možné iba u bánk. Nebankoví poskytovatelia úverov takéto úvery poskytovať nemôžu. Vyplýva to aj z povahy jedného z týchto úverov, ktorým je hypotekárny úver. Ten možno v súlade so slovenským právnym poriadkom a právom EÚ poskytovať len na základe udeleného povolenia na činnosť úverovej (v zmysle bankovej) inštitúcie. 3 Prijímatelia úverov nespadajú z dôvodu ekonomickej povahy úveru pod žiadnu finančnoprávnu garančnú schému 4 a svojou charakteristikou spotrebiteľa na finančnom trhu sa na nich vzťahuje verejnoprávna ochrana podľa piatej časti zákona č. 747/2004 Z.z. o dohľade nad finančným trhom a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a súkromnoprávna ochrana Občianskeho zákonníka (zákon č. 40/1964 Zb.), najmä ustanovenia o neprimeraných zmluvných podmienkach. Spoločným prvkom zvýhodnených bankových úverov je aspekt zvýhodnenia spočívajúci vo ekonomickom zvýhodnení, ktorým je príspevok štátu pre prijímateľa úveru vo výške časti bankou stanoveného úroku z istiny a ktorý by sme mohli označiť ako tzv. bonifikácia úroku. Nejde pritom o zabezpečenie bankového úveru štátom v prospech prijímateľa úveru. 5 Druhou spoločnou črtou je, že takto poskytované bankové úvery sú viazané na vek žiadateľa a jeho ekonomickú situáciu (výšku príjmu za rozhodujúce obdobie). Práve v absolútnom stanovení vekovej hranice pre prijímateľa úveru (v kontexte stavu de lege lata je to do 35 rokov veku žiadateľa, resp. všetkých spolužiadateľov budúcich spoludlžníkov) vystupuje do popredia otázka, či nejde o také zvýhodnenia, ktoré zakladá diskrimináciu na základe diskriminačného dôvodu veku u ostatných starších (t.j. viac ako 35 rokov veku) žiadateľov. Vekom 35 rokov môžeme vymedziť tzv. mladého prijímateľa úveru, resp. vo väzbe na ekonomické zvýhodnenie prostredníctvom štátneho príspevku hovoríme o tzv. mladom poberateľovi. 3 Úvery ako prostriedok zvýhodnenia a podpory vybraných skupín Vzhľadom na skutočnosť, že Obchodný zákonník upravuje inštitút úveru len vo všeobecnosti a detaily ponecháva na zmluvnej autonómii strán zmluvy o úvere, zákon o bankách ukladá osobitné požiadavky na takúto zmluvu. V súlade so zákonom o bankách môžeme terminologicky kategorizovať ako osobitné druhy úveru mladomanželský úver a hypotekárny úver so štátnym príspevkom pre mladých (hypotekárny úver pre mladých). Mladomanželský úver upravujú ustanovenia 88a 88d zákona o bankách. Základnou podmienkou je nepresiahnutie veku 35 rokov u manželov, ktorých manželstvo trvá maximálne dva roky. Ďalšou substantívnou podmienkou je, aby ich kumulatívny priemerný mesačný príjem za predchádzajúci kalendárny rok nepresiahol 2,6 násobok priemernej mesačnej nominálnej mzdy zamestnanca v národnom hospodárstve za zákonom vymedzené rozhodujúce obdobie. Ekonomické zvýhodnenie predstavuje štátny príspevok pre mladomanželov (aktuálne vo výške 3%). O tieto percentuálne body sa následne znižuje úroková sadzba dohodnutá v úverovej zmluve (zmluve o mladomanželskom úvere). Banková inštitúcia sa súčasne sama zaväzuje poskytnúť ekonomické zvýhodnenie v podobe príspevku banky vo výške najmenej polovice stanoveného štátneho príspevku pre mladomanželov (aktuálne do výšky 1,5%) počas celej lehoty splatnosti mladomanželského úveru. Tento záväzok banky zákon o bankách považuje za nevyhnutnú podmienku klasifikácie úveru ako mladomanželského a spája s tým tak vznik nároku na štátny príspevok. Podľa nášho názoru v tom badať opäť fakultatívnosť produktu, t.j. je na rozhodnutí banky, či sa úver rozhodne poskytovať, a to po triezvom ekonomickom zvážení svojich finančných možností (teda nielen či má z čoho požičiavať, ale či môže požičať za znížený úrok oproti jej 1 Porovnaj ČUNDERLÍK, Ľ. Aspekty vybraných bankových služieb pre finančných spotrebiteľov. V tlači. 2 Pozri napr. MAMOJKA, M. Banková záruka ako spôsob zabezpečenia zmluvy v medzinárodnom obchode, s BALKO, L., GRÚŇ, Ľ. Základy bankového práva, s Ustanovenie 2 ods. 2 písm. m) v spojení s 67 ods. 1 zákona o bankách subsumuje poskytovanie hypotekárnych úverov pod osobitné hypotekárne obchody. 4 Pozri napr. MAXINA, Ľ. Finančnoprávne aspekty ochrany spotrebiteľa na finančnom trhu SR, s SUCHOŽA, J. a kol. Obchodný zákonník a súvisiace predpisy, komentár, s

7 ostatným úverom). Výška štátneho príspevku v percentuálnom vyjadrení per annum pre zmluvy uzatvorené v jednotlivých kalendárnych rokoch sa určuje zákonom o štátnom rozpočte na relevantný rozpočtový rok. Percentuálna výška štátneho príspevku pre mladomanželov sa nemôže zmeniť počas celej lehoty splatnosti mladomanželského úveru dohodnutej pri uzatvorení zmluvy o mladomanželskom úvere, čo de facto determinuje nemennosť úročenia zo strany štátu. Celková suma úveru pre mladomanželov je do desaťtisíc eur a ekonomické zvýhodnenie je v súčte oboch príspevkov spolu 4,5% na jednu zmluvu. Hypotekárny úver pre mladých poberateľov upravuje zákon o bankách vo svojich ustanoveniach 85a 88b. Svojou povahou predstavuje osobitný typ hypotekárneho úveru. Poskytnúť ho možno fyzickým osobám vo veku medzi 18 až 35 rokov, a teda nie je definovaný iným spoločensky akceptovaným dôvodom v porovnaní s predchádzajúcim úverom, ktorým je existencia manželstva. Tá môže u mladomanželského úveru fakticky posunúť dolnú vekovú hranicu žiadateľov na viac ako 16 rokov (v zmysle 11 ods. 1 zákona č. 36/2005 Z.z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov teoreticky 16 rokov + jeden deň, avšak v praxi súd rozhodne neskôr). V prípade páru alebo viacerých spolužiadateľov budúcich spoludlžníkov (napr. bez snúbeneckých alebo iných blízkych väzieb) je potrebné, aby na poskytnutie hypotekárneho úveru pre mladých poberateľov požiadavku veku splnili obe osoby. Aj v tomto badáme oproti predošlému produktu rozdiel, pretože takýto hypotekárny úver umožňuje zabezpečiť spoločné ubytovacie potreby mladých ľudí bez nevyhnutnej existencie manželstva, napr. z dôvodu prebiehajúceho rozvodu jedného zo žiadateľov. Ďalšou zásadnou požiadavkou je, že priemerný mesačný príjem za predchádzajúci kalendárny rok nesmie presiahnuť 1,3 násobok priemernej mesačnej nominálnej mzdy zamestnanca v národnom hospodárstve. Ak sú žiadateľmi manželia, iný pár alebo viaceré osoby, ich príjem ich kumulatívny priemerný mesačný príjem nesmie presiahnuť súčin počtu spoludlžníkov a 1,3 násobku priemernej mesačnej nominálnej mzdy zamestnanca v národnom hospodárstve za zákonom definované rozhodujúce obdobie. Ekonomické zvýhodnenie reprezentuje štátny príspevok pre mladých (aktuálne pre rok 2016 vo výške 2%), o ktoré sa zníži úroková sadzba dohodnutá v hypotekárnej zmluve. Komerčná banka sa súčasne zaviaže poskytovať vlastné ekonomické zvýhodnenie príspevok banky v rovnakej výške, ako sa určí štátny príspevok pre mladých, najviac však do výšky 1% (konkrétna výška je na zvážení banky), a to na dobu piatich rokov od poskytnutia a začatia úročenia hypotekárneho úveru. Záväzok banky aj v tomto prípade predstavuje nevyhnutý predpoklad pre vznik zákonného nároku na štátny príspevok, a teda aby úver získal charakter hypotekárneho úveru pre mladých. Osobitosťou tohto úveru je prísľub banky, že počas definovanej doby piatich rokov umožní odložiť splátky istiny hypotekárneho úveru a umožní mimoriadnu splátku hypotekárneho úveru bez poplatku. Celková suma úveru je ohraničená sumou päťdesiattisíc eur. Štátny príspevok pre mladých sa poskytne mladému poberateľovi každoročne po dobu piatich rokov od začatia úročenia hypotekárneho úveru a vždy výlučne na jednu hypotekárnu zmluvu. Jeho percentuálna výška sa na rozdiel od štátneho príspevku pre mladomanželov môže meniť v závislosti od rozpočtových možností štátu (stanovuje sa každoročne zákonom o štátnom rozpočte na príslušný rozpočtový rok). V obidvoch prípadoch je teoreticky možné získať štátny príspevok aj dvakrát, pretože zákon o bankách normatívne ustanovuje zákaz len pre paralelné čerpanie v rovnakom čase, a to pod sankciou strany nároku na štátny príspevok. U hypotekárneho úveru pre mladých na identickú nehnuteľnosť by však fakticky šlo len o financovanie rekonštrukcie nehnuteľnosti prv nadobudnutej predchádzajúcim hypotekárnym úverom pre mladých. Je však potrebné, aby sa predošlý úver splatil (a teda aby nebol predmet zabezpečenia úveru súčasne predmetom v poradí druhého nasledujúceho záložného práva z titulu hypotéky). Refinancovanie je tu striktne vylúčené viazanosťou účelovosti úveru a teda aj poskytovaného štátneho príspevku. 4 Zhodnotenie legitimity zvýhodňovania v bankovníctve je právna úprava diskriminačná? Jednou z podmienok vzniku nároku na uvedené úvery je neprekročenie veku 35 rokov. Toto kritérium by sa mohlo javiť ako diskriminačné. Zákon č. 365/2004 Z.z. o rovnakom zaobchádzaní v niektorých oblastiach a o ochrane pred diskrimináciou a o zmene a doplnení niektorých zákonov (antidiskriminačný zákon) v znení neskorších predpisov (ďalej len antidiskriminačný zákon ) uvádza v 2 ods. 1 ako jeden z diskriminačných dôvodov dôvod veku. Za súčasného splnenia ďalších antidiskriminačným zákonom vyžadovaných znakov diskriminácie oblasť diskriminácie, forma diskriminácie a komparátor možno dospieť k predbežnému záveru, že dotknutá úprava zákona o bankách je potenciálne diskriminačná. Pokiaľ ide o oblasť diskriminácie, 5 ods. 2 písm. d) antidiskriminačného zákona rozpoznáva porušovanie zásady rovnakého zaobchádzania aj v oblasti 6

8 prístupu a poskytovania tovarov a služieb. Tento znak považujeme za naplnený, pretože poskytovanie finančných služieb (vrátane bankových) je zabezpečením prístupu k službe. Komparátorom (tento znak diskriminácie je implicitný a v antidiskriminačnom zákone nie je výslovne uvedený) je v tomto prípade skupina osôb, ktorá má prístup k týmto finančným službám a v porovnaní s ktorou sa s obeťami diskriminácie (osoby, ktoré presiahli 35 rokov veku) zaobchádza menej priaznivo (zamedzenie prístupu k službe stanovením podmienky veku). Napokon pre formu diskriminácie možno aplikovať priamu diskrimináciu v zmysle 2a ods. 2 antidiskriminačného zákona. 6 Na základe právneho posúdenia by sme mohli dedukovať, že analyzované bankové produkty sú teda diskriminačné a ich poskytovanie porušuje zásadu rovnakého zaobchádzania. Napriek tomu nachádzame v antidiskriminačnom zákone aj prípustné rozdielne zaobchádzanie ( 8). Pod jeho ustanovenia však nemožno subsumovať analyzované produkty, pretože 8 vo vzťahu k službám identifikuje prípustné rozdielne zaobchádzanie iba pre poisťovacie služby alebo z dôvodu pohlavia. Pre následné právne posúdenie bude rozhodujúca fakultatívnosť poskytovanie bankových úverov pre mladých. Antidiskriminačný zákon v 8a nepovažuje za diskrimináciu dobrovoľné prijatie dočasných vyrovnávacích opatrení DVO (positive action) orgánmi verejnej správy alebo inými právnickými osobami, smerujúcich k odstráneniu znevýhodnení vyplývajúcich z dôvodov rasového alebo etnického pôvodu, príslušnosti k národnostnej menšine alebo etnickej skupine, rodu alebo pohlavia, veku alebo zdravotného postihnutia, ktorých cieľom je zabezpečiť rovnosť príležitostí v praxi. DVO sú podľa 8a ods. 1 najmä opatrenia: a) zamerané na odstránenie sociálneho alebo ekonomického znevýhodnenia, ktorými sú nadmerne postihnutí príslušníci znevýhodnených skupín, b) spočívajúce v podporovaní záujmu príslušníkov znevýhodnených skupín o zamestnanie, vzdelávanie, kultúru, zdravotnú starostlivosť a služby, c) smerujúce k vytváraniu rovnosti v prístupe k zamestnaniu, vzdelávaniu, zdravotnej starostlivosti a bývaniu, a to najmä prostredníctvom cielených prípravných programov pre príslušníkov znevýhodnených skupín alebo prostredníctvom šírenia informácií o týchto programoch alebo o možnostiach uchádzať sa o pracovné miesta alebo miesta v systéme vzdelávania. DVO môžu byť prijaté, ak 1. existuje preukázateľná nerovnosť, 2. cieľom opatrení je zníženie alebo odstránenie tejto nerovnosti, 3. sú primerané a nevyhnutné na dosiahnutie stanoveného cieľa. DVO je možné prijímať len v oblastiach uvedených v antidiskriminačnom zákone, a teda vrátane oblasti poskytovania služieb. Aj DVO majú svoje limity, pričom jedným z hlavných limitov je paradoxne samotný zákaz nerovného zaobchádzania. Nie je dovolené, aby tieto opatrenia pôsobili ako absolútne a nepodmienečné polarizovanie dôvodu dočasných vyrovnávacích opatrení, ich cieľom je dosiahnuť status rovnosti, ktorý diskriminácia posunula do nerovnosti 7, napr. aj dôvodu kombinácie viacerých faktorov ako vek a ekonomická a sociálna situácia. Sociálne a ekonomické znevýhodnenie predstavuje podľa odbornej literatúry 8 obmedzenie príležitostí mať rovnaký podiel na živote ako ostatní. Na základe uvedeného by sme mohli konštatovať, že pri identifikácii skutočného sledovaného cieľa legislatívneho zakotvenia a uplatňovania zmienených bankových úverov by sme ich mohli posudzovať ako DVO, čím sa stávajú legitímnym prostriedkom zvýhodnenia a podpory v bankovníctve. Dôvodom zvýhodnenia vo všeobecnosti môže byť rôzna spoločensko-ekonomická kauza, v predmetnom prípade ide o podporu mladých osôb do 35 rokov s určitým ekonomickým príjmom, pričom u mladomanželského úveru sa sleduje aj cieľ podpory mladého manželského páru. Z povahy právnej úpravy zákona o bankách je zrejmé, že ide o dobrovoľné bankové služby, ktoré môže banka kedykoľvek prestať poskytovať. Avšak z podstaty znevýhodnenia mladých vyplýva, že ich situácia bude vždy sociálne a ekonomicky slabšia aspoň do určitého stupňa zabezpečenia vlastných potrieb (bývanie kúpa bytu, rekonštrukcia nehnuteľnosti, kúpa nábytku, osobného motorového vozidla a pod.). V zmysle antidiskriminačného zákona by DVO mali trvať len do doby odstránenia nerovnosti, ktorá viedla k ich prijatiu a právnické osoby sú povinné ukončiť vykonávanie týchto opatrení po dosiahnutí stanoveného cieľa. Právnické osoby sú zároveň povinné priebežne monitorovať, vyhodnocovať a zverejňovať prijaté DVO s cieľom prehodnotenia opodstatnenosti ich ďalšieho trvania a podávať správy o týchto skutočnostiach osobitnému orgánu sui generis Slovenskému národnému stredisku pre ľudské práva ako 6 Priama diskriminácia je konanie alebo opomenutie, pri ktorom sa s osobou zaobchádza menej priaznivo, ako sa zaobchádza, zaobchádzalo alebo by sa mohlo zaobchádzať s inou osobou v porovnateľnej situácii. 7 MESÁROŠ, M. Diskriminácia a dočasné vyrovnávacie opatrenia, s MESÁROŠ, M., FŐLDES, T., BOJKOVSKÁ, S. Dočasné vyrovnávacie opatrenia, s. 9. 7

9 národnému antidiskriminačnému orgánu a ľudskoprávnemu monitorovaciemu orgánu. 9 V súčasnej hospodárskej situácii mladých rodín však k prehodnocovaniu a upusteniu od poskytovania bankových úverov pre mladých zrejme skoro nedôjde, možno dokonca očakávať iné formy podpory mladých spotrebiteľov. Právna úprava bankových úverov pre mladých preto nebude diskriminačná. Náš záver o legitimite zakotvenia zvýhodnených bankových úverov a ich uplatňovania v bankovej praxi možno podporne oprieť aj o stanovisko Slovenského národného strediska pre ľudské práva v jeho Správe o dodržiavaní ľudských práv vrátane zásady rovnakého zaobchádzania a práv dieťaťa v Slovenskej republike za rok Popri právnej úprave bankových úverov pre mladých podľa zákona o bankách zvyknú banky ponúkať vo svojom portfóliu bankových produktov aj niektoré iné zvýhodnené úvery pre určitú skupinu osôb, ktoré patria medzi ich vlastné komerčné produkty. V praxi ide najmä o študentský úver pre študentov dennej formy štúdia vysokej školy, vo veku medzi 18 až 26 rokov. Pre tieto úvery platia obdobné závery, ktoré sme formulovali vo vzťahu k mladomanželskému úveru a hypotekárnemu úveru pre mladých poberateľov vyššie. Na druhej strane možno identifikovať ako problémovú prax 11 neposkytovania hypotekárnych prípadne iných úverov pre osoby staršie ako 65 rokov, resp. neumožnenie splácania týchto úverov po dosiahnutí tohto veku (prípady viazania neposkytnutia finančnej služby v bankovom sektore na podmienku dosiahnutia určitého veku). Poskytnutie úveru fyzickým osobám vo vyššom veku však nemôže ísť na úkor kvantitatívnych pravidiel obozretného podnikania banky, pretože by banka mohla porušiť verejnoprávnu reguláciu týkajúca sa riadenia úverového rizika. Dôvodom na odmietnutie poskytnutia tejto finančnej služby by ale nemal byť vek žiadateľa o úver. Použitá literatúra: BALKO, L., GRÚŇ, Ľ.: Základy bankového práva. Bratislava: Vydavateľské oddelenie Právnickej fakulty UK, s. ISBN ČUNDERLÍK, Ľ.: Aspekty vybraných bankových služieb pre finančných spotrebiteľov. In: Studia commercialia Bratislavensia, 2016, č. 3, v tlači. MAMOJKA, M.: Banková záruka ako spôsob zabezpečenia zmluvy v medzinárodnom obchode. In: Komunitárne právo a súkromné právo členských štátov, 2007, s MAXINA, Ľ.: Finančnoprávne aspekty ochrany spotrebiteľa na finančnom trhu SR. In: Aktuálne problémy práva a ekonómie a možnosti ich rozvoja v priestore Európskej únie, zborník príspevkov z konferencie, 2008, s MESÁROŠ, M.: Diskriminácia a dočasné vyrovnávacie opatrenia. In: Diskriminácia v zmluvnom práve, zborník príspevkov, 2015, s MESÁROŠ, M., FŐLDES, T., BOJKOVSKÁ, S.: Dočasné vyrovnávacie opatrenia. Bratislava: Slovenské národné stredisko pre ľudské práva, s. ISBN Správa o dodržiavaní ľudských práv vrátane zásady rovnakého zaobchádzania a práv dieťaťa v Slovenskej republike za rok Bratislava: Slovenské národné stredisko pre ľudské práva, s. ISBN Správa o dodržiavaní ľudských práv vrátane zásady rovnakého zaobchádzania v Slovenskej republike za rok Bratislava: Slovenské národné stredisko pre ľudské práva, s. ISBN SUCHOŽA, J. a kol.: Obchodný zákonník a súvisiace predpisy, komentár. Bratislava: Eurounion, s. ISBN Právne pramene: Zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník Zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení neskorších predpisov Zákon č. 308/1993 Z.z. o zriadení Slovenského národného strediska pre ľudské práva v znení neskorších predpisov Zákon č. 483/2001 Z.z. o bankách a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov 9 Slovenské národné stredisko pre ľudské práva je zriadené zákonom č. 308/1993 Z.z. o zriadení Slovenského národného strediska pre ľudské práva v znení neskorších predpisov. 10 Pozri Správa o dodržiavaní ľudských práv vrátane zásady rovnakého zaobchádzania a práv dieťaťa v Slovenskej republike za rok 2014, s K tomu pozri Správa o dodržiavaní ľudských práv vrátane zásady rovnakého zaobchádzania v Slovenskej republike za rok 2015, s

10 Zákon č. 365/2004 Z.z. o rovnakom zaobchádzaní v niektorých oblastiach a o ochrane pred diskrimináciou a o zmene a doplnení niektorých zákonov (antidiskriminačný zákon) v znení neskorších predpisov Zákon č. 747/2004 Z.z. o dohľade nad finančným trhom a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov Kontaktné údaje: doc. JUDr. Ľubomír Čunderlík, PhD. lubomir.cunderlik@flaw.uniba.sk Právnická fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave Šafárikovo nám. 6, P.O.BOX Bratislava 1 Slovensko 9

11 Recentné zmeny v bankovej oblasti v snahe o jej optimálne fungovanie Simona Heseková Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta Abstrakt: The article deals with the issue of recent changes in the banking systems of selected European countries, including the Slovak Republic, the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland and the Russian Federation. The article focuses on the changes in the role of central banks of selected countries in connection with changes in performance of financial market supervision. It concerns also banking systems of selected countries in terms foreign capital entry. Abstrakt: Článok sa zaoberá otázkou recentných zmien v smerovaní bankových systémov vybraných štátov Európy, medzi ktoré patrí Slovenská republika, Spojené kráľovstvo Veľkej Británie a Severného Írska a Ruská federácia. Článok sa zameriava na otázku zmien v postavení centrálnych bánk vybraných štátov a s tým súvisiacimi zmenami vo výkone dohľadu nad finančným trhom ako aj na smerovanie jednotlivých právnych poriadkov z pohľadu vstupu zahraničného kapitálu do bankového systému. Kľúčové slová: Central banks, financial supervision, foreign capital, banking system Kľúčové slová: Centrálna banka, dohľad nad finančným trhom, zahraničný kapitál, bankový systém 1 Úvod Bankový systém predstavuje oblasť citlivo reflektujúcu zmeny v ekonomických a trhových podmienkach, ktoré sa následne recipročne prejavujú v legislatívnych tendenciách. Ekonomická situácia ako aj finančná kríza tak kladie vysoké požiadavky na legislatívy jednotlivých štátov za účelom vysporiadania sa s aktuálnymi otázkami, ktoré prináša, ako aj za účelom dosiahnutia cieľa, spočívajúceho v stabilite bankového sektora. Zvýšená potreba riešenia otázky stability, efektívneho fungovania bankových systémov a s tým spojeného dohľadu nad finančným trhom, spôsobená finančnou krízou, sa v recentnom období prejavila tak na úrovni národných právnych poriadkov ako aj na úrovni európskeho práva. Na európskej úrovni je problematika adekvátnej úpravy bankových systémov úzko spätá s otázkou bankovej únie, ktorá priamo ovplyvňuje zmeny v bankových systémoch jednotlivých štátov. Otázka potreby integrácie a bližšej spolupráce však prekračuje hranice Európskej únie a v širšom kontexte sa odráža najmä v postoji národných legislatív k výkonu dohľadu ako aj k prítomnosti zahraničného kapitálu v národných bankových systémoch. Tak ako na samotný bankový systém, nepochybne aj na otázku integrácie má vplyv politická situácia daného štátu, regulácia zo strany štátu, stupeň rozvinutosti finančného trhu, historický vývoj, tradície daného štátu, náboženstvo a hospodárska situácia medzinárodných finančných inštitúcii. 1 Najmä v súčasnej dobe v legislatívach vybraných štátov - Spojeného kráľovstva Veľkej Británie a Severného Írska (ďalej len Spojené kráľovstvo ), Ruskej federácie a Slovenskej republiky prebiehajú v danej oblasti značné zmeny spôsobené nielen vplyvom Európskej únie, ale aj ekonomickej a politickej situácie. 2 Postavenie centrálnych bánk v oblasti výkonu dohľadu nad finančným trhom Nedávna situácia na finančných trhoch v súvislosti s nástupom finančnej a hospodárskej krízy ukázala ako proces globalizácie a silná vzájomná previazanosť ekonomík jednotlivých krajín najmä v oblasti finančných systémov a zahraničného obchodu môže napomôcť k rýchlemu šíreniu dopadov finančnej a hospodárskej krízy na ekonomiky jednotlivých štátov. 2 V nadväznosti na 1 POLOUČEK, S. a kol.: Peniaze, banky, finančné trhy. Bratislava: Iura edition, spol. s.r.o., 2010, s KELIŠEK, A., ONDRUŠEK, M.: Analýza príčin vzniku súčasnej finančnej a hospodárskej krízy. In: Hospodárska kríza očami zaineteresovaných: zborník ku konferencii. - Žilina: Žilinská univerzita, 2010, s.8. 10

12 situáciu na finančných trhoch sa tak okrem iného dostali do popredia otázky potreby adekvátneho výkonu dohľadu na finančnom trhu a s tým spätej hlbšej integrácie bankových systémov. Európa stála pred voľbou medzi dvoma prístupmi- zvýšením národného protekcionizmu alebo prehĺbením integrácie bankových systémov. Zástancovia prvého prístupu zdôrazňovali, že dlhodobé následky finančnej krízy sa prejavia v ústupe liberalizácie finančných trhov, v zvyšovaní štátnych intervencií a pomalom zvyšovaní protekcionizmu ako spôsobu riešenia krízy na národnej úrovni. Ako argument na podporu tejto línie slúžila aj skutočnosť, že štáty s pomerne izolovanými finančnými systémami niesli menšie následky finančnej krízy. 3 Druhý prístup spočíval v prehĺbení integrácie a v presúvaní suverenity na nadnárodnú úroveň a to najmä v oblasti bankového sektora, v snahe predísť nekontrolovanej existencií prepojenosti dlhov jednotlivých štátov a bánk. 4 Z dnešného pohľadu je už viac ako jasné, ktorým smerom sa pohla Európska únia. Myšlienka hlbšej integrácie v rámci bankových systémov sa zdala ako hlavné riešenie situácie spôsobenej finančnou krízou a vyústila do kreácie Bankovej únie. Banková únia založená na myšlienke poučenia sa z finančnej krízy, podľa ktorej doposiaľ vytvorený jednotný trh, spoločná mena a nadnárodné finančné inštitúcie nedokážu adekvátne fungovať bez prenosu výkonu dohľadu a riadenia finančných trhov na nadnárodnú úroveň. Banková únia, ktorá bola vytvorená na tomto základe pozostáva z Jednotného mechanizmu dohľadu, Jednotného rezolučného mechanizmu a Európskeho systému ochrany vkladov. Najmä vytvorenie prvého piliera Bankovej únie- Jednotného mechanizmu dohľadu by malo eliminovať riziko, ktoré spočívalo v skutočnosti, že národné dohliadacie orgány neboli schopné adekvátne vykonávať dohľad nad bankami v dôsledku rizikových cezhraničných transakcií. Jednotný mechanizmus dohľadu ako nový systém bankového dohľadu v Európe je tvorený Európskou centrálnou bankou a vnútroštátnymi orgánmi dohľadu zúčastnených krajín. Medzi jeho hlavné ciele patrí: zaisťovať bezpečnosť a stabilitu európskeho bankového systému, zvyšovať finančnú integráciu a zabezpečovať konzistentný dohľad. Z hľadiska takto postaveného dohľadu sa ako principiálna javí otázka, ktoré banky podliehajú dohľadu. 5 Jednotný mechanizmus dohľadu je zodpovedný za prudenciálny dohľad nad všetkými úverovými inštitúciami v zúčastnených členských štátoch. 6 Na zabezpečenie účinného dohľadu sa úverové inštitúcie rozdeľujú na významné a menej významné, pričom dohľad nad významnými bankami vykonáva priamo Európska centrálna banka, zatiaľ čo vnútroštátny orgán dohľadu má na starosti dohľad nad menej významnými bankami. 7 Za účelom zistiť, či je konkrétna banka (resp. úverová inštitúcia v terminológií práva EU) významná, nariadenie o jednotnom mechanizme dohľadu a nariadenie o rámci jednotného mechanizmu dohľadu 8 obsahujú niekoľko kritérií, na základe ktorých sa úverové inštitúcie klasifikujú buď ako významné, alebo ako menej významné. Každodenný dohľad nad významnými bankami vykonávajú spoločné dohliadacie tímy (Joint Supervisory Teams JCT), ktoré tvoria pracovníci z vnútroštátneho orgánu dohľadu a Európskej centrálnej banky. Vnútorné štátne orgány dohľadu budú 3 ALTMAN, R.: Further Geopolitical Consequences of the Financial Crisis. available at 4 SUCHÁ, Ž.: Európska banková únia v podmienkach finančnej globalizácie. available at 5 Právna úprava SSM zahŕňa aj Regulation (EU) No 468/2014 of the European Central Bank of 16 April 2014 establishing the framework for cooperation within the Single Supervisory Mechanism between the European Central Bank and national competent authorities and with national designated authorities (SSM Framework Regulation) (ECB/2014/17), Council Regulation (EU) No 1024/2013 of 15 October 2013 conferring specific tasks on the European Central Bank concerning policies relating to the prudential supervision of credit institutions 6 Zúčastnené členské štáty sú krajiny eurozóny a členské štáty EÚ, ktorých menou nie je euro a ktoré sa rozhodli zúčastniť sa na SSM formou nadviazania úzkej spolupráce medzi ECB a príslušným vnútroštátnym orgánom dohľadu 7 Európska centrálna banka: Príručka bankového dohľadu. available at e6a573c1f f f4 8 Nariadenie ECB/2014/17 zo 16. apríla o rámci pre spoluprácu v rámci jednotného mechanizmu dohľadu medzi Európskou centrálnou bankou, príslušnými vnútroštátnymi orgánmi a určenými vnútroštátnymi orgánmi (Ú. v. EÚ L 141, , s. 51). 11

13 aj naďalej vykonávať priamy dohľad nad menej významnými inštitúciami a to za monitorovania Európskej centrálnej banky. 9 Samotná otázka dohľadu však rezonuje a rezonovala nielen na nadnárodnej úrovni, ale aj na úrovni právnych poriadkov vybraných štátov, ktorých bankové systémy prešli pomerne značnými zmenami. V podmienkach Slovenskej republiky je výkon dohľadu koncentrovaný do rúk Národnej banky Slovenska. Všeobecné splnomocnenie Národnej banky Slovenska na výkon dohľadu nad finančným trhom obsahuje zákon č. 566/1992 Zb. o Národnej banke Slovenska. 10 Právny základ výkonu dohľadu nad finančným trhom v Slovenskej republike je obsiahnutý v zákone č.747/2004 Z.z. o dohľade nad finančným trhom. Cieľom dohľadu nad finančným trhom je prispievať k stabilite finančného trhu ako celku, ako aj k bezpečnému a zdravému fungovaniu finančného trhu v záujme udržiavania dôveryhodnosti finančného trhu, ochrany finančných spotrebiteľov a iných klientov na finančnom trhu a rešpektovania pravidiel hospodárskej súťaže. Legislatívne zmeny, ktoré súviseli s výkonom dohľadu na národnej úrovni smerovali najmä k rozšíreniu kompetencií Národnej banky Slovenska. S účinnosťou od 1. januára 2015 sa Národná banka Slovenska stala orgánom ochrany spotrebiteľa pre slovenský finančný trh. Pred týmto dátumom Národná banka Slovenska síce už vykonávala činnosť jednotného kontaktného miesta pre podania spotrebiteľov a iných klientov, ktorí sa sťažovali na porušenie svojich práv dohliadaným subjektom, ale až novelou zákona o dohľade č. 373/2014 Z. z. bola vytvorená kompaktná koncepcia výkonu dohľadu v oblasti ochrany spotrebiteľa na finančnom trhu. V priebehu roka 2015 sa kompetencie Národnej banky Slovenska rozšírili aj o reguláciu nebankových poskytovateľov spotrebiteľských úverov. Novelou zákona č. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov (ďalej aj len Zákon o spotrebiteľských úveroch ) sa od 1. apríla 2015, uložila povinnosť pre nebankových poskytovateľov spotrebiteľských úverov a iných veriteľov poskytujúcich iné ako spotrebiteľské úvery spotrebiteľom získať povolenie Národnej banky Slovenska na ich poskytovanie. 11 Subjekt, ktorému takéto povolenie Národná banka Slovenska vydá, sa stáva regulovaným subjektom, ktorého činnosť výkonom dohľadu na diaľku a dohľadu na mieste kontroluje útvar dohľadu nad finančným trhom. Obdobnú pozíciu ako Národná banka Slovenska z hľadiska výkonu dohľadu zastáva v Ruskej federácií Centrálna banka Ruskej federácie, ktorá je legálne zakotveným orgánom regulácie a dohľadu nad bankovým systémom. 12 Podľa autora D.E. Zajkov sú subjektmi bankového dohľadu v Ruskej federácií Centrálna banka Ruskej federácie a úverové inštitúcie. 13 V rámci regulácie a dohľadu Centrálna banka Ruskej federácie monitoruje dodržiavanie zákonov, zákonom stanovených požiadaviek ako aj požiadaviek stanovených centrálnou bankou na úverové inštitúcie a bankové skupiny. Medzi hlavné ciele bankovej regulácie a dohľadu patrí zachovanie stability ruského bankového systému a zabezpečenie ochrany záujmov vkladateľov a veriteľov. Regulačné a kontrolné funkcie Centrálnej banky Ruskej federácie zabezpečuje stály orgán - Výbor pre bankový dohľad, ktorý sa skladá z vedúcich jednotlivých divízií centrálnej banky. Tak ako Národná banka Slovenska, aj Centrálna banka Ruskej federácie v rámci výkonu dohľadu a kontroly predstavuje zároveň subjekt, zodpovedný za udeľovanie licencií/povolenia na založenie úverových inštitúcií a zároveň na výkon bankových činností. V prípade porušenia podmienok stanovených zákonom alebo priamo inkorporovaných v povolení je Centrálna banka Ruskej federácie oprávnená ich odobrať alebo pozastaviť výkon predmetných činností. Zásadné zmeny v postavení Centrálnej banky Ruskej federácie ako orgánu dohľadu sa týkajú rozšírenia jej pôsobnosti ako orgánu regulácie a dohľadu nad subjektmi finančného trhu, ktorými sú neúverové finančné inštitúcie a nad ich činnosťou. Medzi tieto inštitúcie patria podľa 9 K 04/09/2014 v Slovenskej republike medzi významné banky patria Slovenská sporiteľňa, a.s., Tatra banka, a.s, Všeobecná úverová banka, a.s.. Všetky tri banky boli zaradené z dôvodu, že ide o jednu z troch najväčších úverových inštitúcií v členskom štáte. Zoznam dostupný na 10 v ustanovení 2 ods. 3 písm. a) zákona č. 566/1992 Zb. o Národnej banke Slovenska 11 Bližšie aj SEDLÁČKOVÁ, Oľga. Nové povinnosti poskytovateľov spotrebiteľských úverov od 1. apríla In: Biatec, 2015, ročník GLEZMAN,L.V.- ZIKE, R.V.: Organizacia bankovskogo nadzora v Rossi. In: Rossijskoje predprinimateľstvo 23 (221) за 2012, s ZAJKOV, D.E.: Bankovskoje pravo. Moskva: Jurisprudencija

14 výpočtu uvedeného v zákone napr. profesionálni účastníci na trhoch s cennými papiermi, investičné spoločnosti, podielové fondy, súkromné penzijné fondy, činnosť centrálneho depozitára, atd.. Zákonom deklarovaný cieľ regulácie a dohľadu nad finančným trhom spočíva v zabezpečení trvalo udržateľného rozvoja finančného trhu Ruskej federácie, efektívnom riadení rizík vyplývajúcich z finančných trhov, vrátane ich rýchlej detekcie a reakcie na krízové situácie, ochrany práv a oprávnených záujmov investorov na finančných trhoch, poisťovní, poistencov a príjemcov, rovnako ako poistených osôb pre systém povinného dôchodkového poistenia, investorov a účastníkov súkromného dôchodkového fondu pre štátny dôchodkový systém, a iných finančných služieb pre spotrebiteľov (s výnimkou pre spotrebiteľov bankových služieb). Rozšírenie pôsobnosti Centrálnej banky Ruskej federácie bolo zabezpečené novelou zákona o Centrálnej banke Ruskej federácie z , č. N 251-ФЗ 14. Dohľad nad týmito inštitúciami vykonával pôvodne Úrad pre finančný trh, ktorý bol v súlade s dekrétom prezidenta Ruskej federácie z 25. júna 2013 z zrušený a jeho právomoci prešli na Centrálnu banku Ruskej federácie. Úrad sa tak stal integrálnou súčasťou štruktúry Centrálnej banky Ruskej federácie, čo z určitého hľadiska evokuje zrušenie Úradu pre finančný trh v Slovenskej republike v roku 2006, ktorého pôsobnosť komplexne prešla na Národnú banku Slovenska za účelom kreácie dohľadu na integrovanom základe. V súčasnosti dohľad nad finančným trhom vykonáva Výbor finančného dohľadu, ktorý predstavuje stály orgán Centrálnej banky Ruskej federácie. Centrálna banka Ruskej federácie sa tak v mnohom približuje postaveniu Národnej banky Slovenska; pôsobí ako centrálna banka Ruskej federácie, zabezpečuje stabilitu bankového systému, v rámci ktorého sa vyznačuje významnými právomocami ako je udeľovanie licencie na založenie úverovej inštitúcie, na výkon bankových činností, pôsobí ako orgán kontroly a dohľadu v rámci bankového systému a v zmysle súčasnej novely aj ako orgán dohľadu nad finančným trhom. Pokým legislatíva Slovenskej republiky a Ruskej federácie sa v oblasti postavenia centrálnej banky pri výkone dohľadu nad finančným trhom vyznačuje spoločnými prvkami, štruktúra výkonu dohľadu v Spojenom kráľovstve je založená na iných princípoch. Ako aj z historického prehľadu kompetencií Centrálnej banky Spojeného kráľovstva vyplýva, medzi relatívne dlhodobé hlavné ciele centrálnej banky patrí menová politika. Naproti tomu zabezpečenie stability finančného trhu predstavuje úlohu, ktorá je charakteristická pomerne častými zmenami inštitúcie zodpovednej za naplnenie danej úlohy. Pôvodné poverenie Centrálnej banky Spojeného kráľovstva zabezpečovať stabilitu finančného trhu bolo postupne prenesené na Úrad pre finančné služby (Financial Service Authority, ďalej len FSA ). FSA však zodpovedal iba za dozor nad finančnou stabilitou jednotlivých inštitúcií. Centrálna banka Spojeného kráľovstva tak bola zodpovedná za finančnú stabilitu finančného trhu ako celku, aj keď táto funkcia nebola explicitne zakotvená v právnych predpisoch vzťahujúcich sa na centrálnu banku. 15 V súčasnosti predstavuje zverenie dohľadu nad stabilitou finančného trhu celý rad inštitucionálnych zmien, ktoré v značnej miere opätovne zmenili štruktúru subjektov pôsobiacich v Spojenom kráľovstve v tejto oblasti. Na pochopenie významu tejto funkcie je potrebné si uvedomiť, že v sebe koncentruje viacero parciálnych činností, ktoré majú zásadný dopad na činnosti subjektov finančného trhu (makro prudenciálny, mikro prudenciálnych dohľad, povoľovaciu činnosť). Súčasné zmeny sú charakteristické dopadom zlyhania FSA plniť si stanovené ciele v období krízy, parciálnym spätným transferom niektorých právomocí na Centrálnu banku Spojeného kráľovstva ako aj kreáciou nových orgánov. Dané zmeny boli prijaté Zákonom o finančných službách (the Financial Service Act 2012), ktorý zásadne mení štruktúru dohľadu nad finančným trhom, čo sa neodmysliteľne premieta aj v procese udeľovania autorizácie na výkon regulovaných činností. FSA v súlade s novým zákonom, ktorý nadobudol účinnosť v apríly 2013 zanikol, pričom do popredia vystupujú tri subjekty s novými právomocami a to Výbor pre finančnú politiku (Financial Policy Committee, ďalej len FPC ), Úrad pre prudenciálny dohľad (Prudential Regulation Authority, ďalej len PRA ) 16 a Úrad pre finančnú činnosť (Financial Conduct Authority, ďalej len FCA ). Táto rozsiahla novela spôsobila, že zánikom FSA boli kreované dva nové subjekty a to PRA, ktorý bol vytvorený ako súčasť Centrálne banky 14 Федеральный закон от N 86-ФЗ (ред. от ) "О Центральном банке Российской Федерации (Банке России)" (с изм. и доп., вступающими в силу с ) 15 PROCTOR, CH.: The law and practice of international banking. London: Oxford University Press, 2010, s Bližšie pozri Solvency II: applying EIOPA s preparatory guidelines to PRA-authorised firms, Supervisory Statement SS4/13, December 2013 available at 13

15 Spojeného kráľovstva a ktorý sa stal orgánom prudenciálneho dohľadu nad bankami, stavebnými sporiteľňami, poisťovňami a veľkými investičnými spoločnosťami a FCA, ktorý je zodpovedný za prudenciálny dohľad nad tými subjektmi, nad ktorými tento dohľad nevykonáva PRA. Centrálna banka Spojeného kráľovstva zodpovedná za finančnú stabilitu, pričom na podporu dosiahnutia tohto cieľa slúži FPC, ktorý bol vytvorený v rámci organizačnej štruktúry Centrálnej banky Spojeného kráľovstva za účelom identifikovania, monitorovania a zabezpečenia znižovania a odstraňovania systémových rizík. 17 Na podporu cieľa udržania finančnej stability na Centrálnu banku Spojeného kráľovstva prešli oprávnenia súvisiace s reguláciou nad uznanými platobnými systémami a zúčtovacími systémami v súvislosti s cennými papiermi. V rámci dohľadu nad touto infraštruktúrou Centrálna banka Spojeného kráľovstva úzko spolupracuje s FCA, čo odráža zodpovednosť FCA nad obchodnou infraštruktúrou a trhom. Centrálna banka Spojeného kráľovstva, FCA a PRA uzavreli Memorandum o porozumení v rámci ktorého boli špecifikované podrobnosti kooperácie pre dohľad nad trhmi a trhovou infraštruktúrou. Centrálna banka Spojeného kráľovstva tiež úzko spolupracuje so zahraničnými orgánmi v danej oblasti. 3 Výkon dohľadu a prítomnosť zahraničného kapitálu v bankovom systéme Ekonomická situácia a geopolitické faktory, ktoré majú vplyv na bankový systém ako celok sa zákonite odrážajú aj v otázkach výkonu dohľadu nad bankami a celým finančným trhom. V tejto súvislosti v národných legislatívach jednotlivých štátov sa dostáva do popredia otázka zabezpečenia adekvátneho výkonu dohľadu nad finančným trhom v súvislosti s prítomnosťou zahraničného kapitálu a cezhraničnými transakciami, ktoré vykonávajú subjekty finančného trhu. Vzhľadom na viaceré ekonomické ako aj politické faktory sa v legislatívach vybraných štátov stretávame s odlišným prístupom k výkonu dohľadu nad bankami, pričom významnú úlohu zohráva práve problematika previazanosti ekonomík jednotlivých štátov. V podmienkach Slovenskej republiky je v rámci komparácie bankových systémov vybraných štátov najlepšie viditeľný vplyv členstva v Európskej únií. Vzhľadom na princíp jednotného bankového povolenia v podmienkach Slovenskej republiky neexistujú výraznejšie obmedzenia pre vstup zahraničného kapitálu do národného bankového systému z krajín Európskej únie. Zároveň slovenská legislatíva takéto obmedzenia po splnení zákonom stanovených podmienok nestanovuje ani pre zahraničný kapitál mimo krajín Európskej únie. Z hľadiska vysporiadania sa s prítomnosťou zahraničného kapitálu v bankovom systéme, sa výkon dohľadu v Slovenskej republike vyznačuje kreáciou hlbšej integrácie a presunom kompetencií na nadnárodnú úroveň v rámci Bankovej únie. Dohľad nad významnými bankami vykonáva priamo Európska centrálna banka v spolupráci s Národnou bankou Slovenska. Podľa kritérií európskej legislatívy sú na Slovenku v identifikované ako tri najvýznamnejšie banky: Tatra banka, a.s., Všeobecná úverová banka, a.s., Slovenská sporiteľňa, a.s.. Okrem troch najvýznamnejších bánk priamemu dohľadu Európskej centrálnej banky podliehajú aj banky patriace do bankovej skupiny, ktorá bola klasifikovaná ako významná: Československá obchodná banka, a.s. zo skupiny KBC Group, ČSOB stavebná sporiteľňa, a.s. zo skupiny KBC Group, Sberbank Slovensko, a.s. zo skupiny Sberbank Europe AG. Podobný princíp je uplatnený aj v prípade pobočiek zahraničných bánk pôsobiacich na Slovensku, ak spadajú pod kritérium významnosti bankovej skupiny: UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., pobočka zahraničnej banky, z bankovej skupiny UniCredit Bank. 18 V prípade bankového systému Ruskej federácie je situácia odlišná. Bankový systém Ruskej federácie sa vyznačuje pomerne značnými limitmi pre vstup zahraničného kapitálu do národného bankového systému, pričom tieto legislatívne zakotvené obmedzenia boli dôvodené najmä potrebou kreácie efektívneho dohľadu nad bankami. V marci 2013 došlo k vylúčeniu pobočiek zahraničných bánk z legálnej definície bankového systému Ruskej federácie, čím sa v konečnom dôsledku uzatvorila možnosť poskytovania služieb zahraničným subjektom prostredníctvom zriadenia pobočky. 19 Na podporu tohto legislatívneho kroku, bolo zo strany niektorých ruských autorov akcentované, že možnosť zahraničných bánk vykonávať bankové činnosti na území Ruskej federácie prostredníctvom svojich pobočiek spôsobovala značnú nerovnováhu v bankovom sektore, čím aj narúšala hospodársku súťaž. Dôvod spočíval 17 MURPHY, E., SENIOR,S.: Changes to the Bank of England.In: Quarterly Bulletin 2013 Q1, the Bank of England, Predmetná novela zákona o bankách Ruskej federácie sa viaže na marec

16 v skutočnosti, že pobočky zahraničných bánk na rozdiel od dcérskych spoločností nespadali úplne pod dohľad regulačných orgánov v Ruskej federácií a tým neboli viazané podmienkami stanovenými v ruskej legislatíve týkajúcimi sa tvorby povinných rezerv, predkladania správ Centrálnej banke Ruskej federácie. V zmysle danej argumentácie existencia pobočiek zahraničných bánk predstavovala neprimeranú výhodu oproti ruským bankám, čo v konečnom dôsledku prispievalo k znižovaniu konkurencieschopnosti ruských bánk. Vzhľadom na uvedené skutočnosti, ako aj s odvolaním sa na stratégiu rozvoja bankového sektora a jeho stabilitu, sa môžeme stretnúť s názorom, že zriaďovanie pobočiek zahraničných bánk v Ruskej federácii v súčasnej fáze vývoja bankového sektora sa považuje za predčasné. 20 Otázka možnosti zahraničných bánk vykonávať svoju činnosť na území Ruskej federácie prostredníctvom svojich pobočiek bola vysoko diskutovaná najmä pri vstupe Ruskej federácie do Svetovej obchodnej organizácie. Pri vstupe Ruskej federácie do Svetovej obchodnej organizácie sa ako najhlavnejšia javila otázka integrácie krajiny do svetovej ekonomiky za podmienky dosiahnutia rovnováhy medzi efektívnym využitím bankových inštitúcií v medzinárodnom meradle a zachovaním suverenity národného bankového systému. Viacerí odborníci v danej oblasti kládli dôraz na výhody a nevýhody prílivu zahraničného kapitálu na bankový sektor Ruskej federácie. Argumenty svedčiace pre prítomnosť zahraničného kapitálu v bankovom systéme Ruskej federácie spočívali v tom, že príliv zahraničného kapitálu môže byť videný ako dôležitý faktor vo vývoji bankového sektora, vzhľadom na skutočnosť, že zahraničné investície umožňujú prístup moderných technológií a nových finančných produktov na bankový trh, zlepšuje kultúru riadenia podniku v úverových inštitúciách, podporuje vývoj konkurencie medzi úverovými inštitúciami a zlepšuje moderné bankovníctvo. V konečnom dôsledku však prevážili nevýhody spájané so vstupom zahraničného kapitálu na bankový trh a to riziko vysokej závislosti rozvoja ruskej ekonomiky na medzinárodných trhoch, nerovné podmienky pre pobočky zahraničných bánk čo môže viesť k znižovaniu konkurencieschopnosti ruských bánk, inflačné riziko a trhliny vo výkone dohľadu nad pobočkami zahraničných bánk čo môže viesť k destabilizácií bankového sektora. 21 Viacerí autori poukazovali na potrebu zachovania kontroly nad činnosťou zahraničných poskytovateľov finančných služieb na vnútornom trhu. Rovnako do popredia vystupoval argument, že napriek existencií výhod fungujúcich zahraničných finančných inštitúcií v bankovom sektore, ich široká expanzia vedie k zvýšeniu vzájomnej závislosti národných ekonomík v rôznych krajinách a citlivosti na globálnej finančnej kríze, posilneniu kapitálovej volatility, a v konečnom dôsledku môže viesť k destabilizácii bankového systému. 22 Pri rokovaniach o vstupe Ruskej federácie do Svetovej obchodnej organizácie tak prevážili negatívne aspekty prílivu zahraničného kapitálu do Ruskej federácie a obava z toho, že ruské banky nebudú schopné čeliť konkurenčnému tlaku. V zmysle daných argumentov došlo k vyňatiu možnosti zakladať pobočky zahraničných bánk v Ruskej federácií. Podľa dôvodovej správy prijatý zákon reflektuje požiadavky stanovené pri vstupe Ruskej federácie do Svetovej obchodnej organizácie. Zároveň je možnosť zahraničných investícií v ruskom bankovom sektore pomocou napr. dcérskych spoločností obmedzená jednak dodatočnými podmienkami, ktoré musí úverová inštitúcia so zahraničnými investíciami spĺňať a jednak kvótou stanovenou pre prípustnú výšku zahraničných investícií v bankovom systéme. 23 Podľa súčasnej právnej úpravy je maximálna veľkosť účasti zahraničného kapitálu na celkovom základnom imaní úverových inštitúcií s licenciou na vykonávanie bankových operácií stanovená na 50%. V prípade ak je daná kvóta prekročená Centrálna banka nevydá banke bankovú licenciu, alebo zamietne navýšenie základného kapitálu. Metodika výpočtu výšky zahraničného kapitálu v bankovom systéme Ruskej federácie je upravená v oznámení Centrálnej banky Ruskej federácie O postupe pre výpočet účasti veľkosti zahraničného kapitálu v základnom imaní úverových inštitúcií, ktoré majú licenciu na vykonávanie bankových operácií. Informácie o výške zahraničného kapitálu na celkovom kapitále úverových inštitúcií, ktoré majú udelenú licenciu na vykonávanie bankových operácií, je Centrálna banka Ruskej federácie 20 Finmarket.RU.: Senatory zakreplili zapret na otkrytie v Rossi filialov inostrannych bankov, Finmarket-Novosti. 6 March 2013, available at < 21 ZAVALNYJ, P. N., GRIVANOV, R., I.: Rol i mesto inostrannych bankov v bankovskoj sisteme Rossijskoj Federacii Science forum, 2015 available at < 22 ANATOLEVNA, I., J.,KOROVIN:, Roľ innostrannogo kapitala v razvitii nacionalňoj bankovskoj sistemy RF Elektonnyj nauchnyj zhrunal- Sovremennye problemy nauki i obrazovanija, 15 July 2014, available at < 23 ZALOGIN, V.I.:Bankovskoje pravo. Moskva: Wolters Kluwer, 2010, s

17 povinná zverejniť najneskôr do 15. februára bežného roka. V zmysle daného opatrenia Centrálna banka Ruskej federácie vypočítala k 1. januáru 2016 veľkosť účasti zahraničného kapitálu na základnom imaní bánk v Ruskej federácií vo výške 13,44%. 24 Napriek tomu, že jedným z dôvodov uvádzaných na podporu obmedzenia vplyvu zahraničného kapitálu v bankovom systéme bolo, že zahraničný kapitál by mohol mať negatívne následky na konkurencieschopnosť ruských bánk podľa kritiky viacerých odborníkov nízku konkurencieschopnosť ruských bánk spôsobuje najmä prítomnosť štátneho vlastníctva v bankovom systéme. Otázka prítomnosti zahraničného kapitálu v bankovom systéme je v súčasnej dobe mimoriadne aktuálna aj v podmienkach Spojeného kráľovstva a to najmä v kontexte odhlasovaného odchodu Spojeného kráľovstva z Európskej únie. Z pohľadu skúmanej matérie je možno jedným z najdiskutovanejších aspektov uplatnenie princípu jednotného povolenia (aj ako single passport ). 25 Viacerí odborníci poukazujú na skutočnosť, že odobratie možnosti využívať jednotné povolenie v podmienkach Spojeného kráľovstva vzhľadom na jeho odchod z Európskej únie bude mať nepriaznivý dopad nielen na finančné inštitúcie v rámci Spojeného kráľovstva. Podľa výkonného riaditeľa FCA, Andrew Bailey v súčasnosti vykonáva na základe jednotného povolenia svoju činnosť spolu britských finančných inštitúcií, ktoré pôsobia v iných členských štátoch Európskej únie. 26 Zároveň však poukazuje na to, že úverových inštitúcií pôsobí na území Spojeného kráľovstva na základe povolenia vydaného orgánom dohľadu v členskom štáte Európskej únie práve na základe jednotného povolenia. 27 V danom zmysle odobratie možnosti využívať princíp jednotného povolenia Spojenému kráľovstvu ovplyvní nielen britské finančné inštitúcie, ale aj bude mať recipročný negatívny dopad aj na finančné inštitúcie, ktoré chcú naďalej pôsobiť na finančnom trhu Spojeného kráľovstva. 3 Záver Je nepochybné, že na zmeny v postavení centrálnych bánk a výkon dohľadu na finančnom trhu má vplyv ekonomická a geopolitická situácia. Kým pod vplyvom národných legislatívnych tendencií dochádza v právnom poriadku Slovenskej republiky a Ruskej federácie k rozšíreniu kompetencií centrálnych bánk, koncepcia Bankovej únie spôsobila presun dohliadacích právomocí pri významných bankách na nadnárodnú úroveň. Zároveň sme svedkami protichodných tendencií z pohľadu legislatívnych obmedzení pre vstup zahraničného kapitálu do národných bankových systémov. Samotná prítomnosť zahraničného kapitálu v bankovom systéme, spolu s finančnou krízou a vzájomnou previazanosťou ekonomík bola dôvodom pre vybudovanie Bankovej únie a prehĺbenie integrácie v rámci Európy. Pokým legislatíva Ruskej federácie obsahuj viaceré limity pre vstup zahraničného kapitálu do bankového systému a tento trend má v zmysle posledných legislatívnych zmien pravdepodobne udržateľný ak nie stúpajúci charakter, v podmienkach Spojeného kráľovstva napriek plánovanému odchodu z Európskej únie je viditeľný záujem o udržanie uplatňovania princípu jednotného povolenia a teda v určitom zmysle o otvorenosť finančného trhu voči zahraničnému kapitálu. Vzhľadom na stále prebiehajúce rokovania je ťažké predpokladať aký bude konečný model v prípade Spojeného kráľovstva a ako následne ovplyvní nielen legislatívu na národnej, ale aj nadnárodnej úrovni. Použitá literatúra: ALTMAN, R.: Further Geopolitical Consequences of the Financial Crisis. available at Banki.ru, CB: Dolja inostrannogo kapitala v bankovskom sektore RF, raschitannaja po novym pravilam, 13,44% Banki.ru, 2015, available at 24 Banki.ru, CB: Dolja inostrannogo kapitala v bankovskom sektore RF, raschitannaja po novym pravilam, 13,44% Banki.ru, 2015, available at 25 Na účely daného článku operujeme v súvislosti s brexitom s pojmom single passport, nezužujeme problematiku na finančné inštitúcie, ktoré pôsobia ako banky. Vzhľadom na skutočnosť, že v Spojenom kráľovstve je činnosť bánk založená na princípe autorizácie subjektu na výkon tzv. regulovaných činností, ako aj vzhľadom na povahu samotného právneho systému sa v právnej úprave Spojeného kráľovstva nestretávame s legálnou definíciou pojmu banka. 26 Povolenie im bolo udelené FCA alebo PRA 27 Andrew-Tyrie-Passporting.PDF 16

18 GLEZMAN,L.V.- ZIKE, R.V.: Organizacia bankovskogo nadzora v Rossi. In: Rossijskoje predprinimateľstvo 23 (221) за KELIŠEK, A., ONDRUŠEK, M.: Analýza príčin vzniku súčasnej finančnej a hospodárskej krízy. In: Hospodárska kríza očami zaineteresovaných: zborník ku konferencii. - Žilina: Žilinská univerzita, MURPHY, E., SENIOR,S.: Changes to the Bank of England.In: Quarterly Bulletin 2013 Q1, the Bank of England, POLOUČEK, S. a kol.: Peniaze, banky, finančné trhy. Bratislava: Iura edition, spol. s.r.o., PROCTOR, CH.: The law and practice of international banking. London: Oxford University Press, 2010,. SEDLÁČKOVÁ, Oľga. Nové povinnosti poskytovateľov spotrebiteľských úverov od 1. apríla In: Biatec, 2015, ročník 23. SUCHÁ, Ž.: Európska banková únia v podmienkach finančnej globalizácie. available at ZAJKOV, D.E.: Bankovskoje pravo. Moskva: Jurisprudencija ZALOGIN, V.I.:Bankovskoje pravo. Moskva: Wolters Kluwer, ZAVALNYJ, P. N., GRIVANOV, R., I.: Rol i mesto inostrannych bankov v bankovskoj sisteme Rossijskoj Federacii Science forum, 2015 available at < Kontaktné údaje: JUDr. Simona Heseková, PhD. simona.hesekova@flaw.uniba.sk Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta Šafárikovo nám. č. 6 P.O.BOX Bratislava Slovenská republika 17

19 Právní úprava organizovaných komoditních trhů v rámci práva kapitálových trhů Pavel Seknička Univerzita Karlova, Právnická fakulta Abstract: This paper is focused on the area of capital markets, namely on regulation of stock exchanges and commodity exchanges. The subject matter is a legal dualism, which emerged along with different regulations of stock exchanges and commodity exchanges. In 1992, two laws were adopted: Act No. 214/1992 Coll., on the stock exchange, which has determined the stock exchange as a specific legal form (sui generis), which is close to joint-stock companies, and Act No. 229/1992 Coll., on commodity exchanges, which has determined the commodity exchange to be a legal entity organizing the commodity business with substitutable goods, having specific legal form (sui generis), which is close to limited liability companies. This resulted in a legal dualism, which heavily influenced the regulation of organized markets and set disparate conditions for investors and business activities in the area of organization of securities and commodities markets, which significantly increased in the coming years. The trends, especially in the EU, are quite different. The goal is both instrumental and institutional convergence of organized securities and commodities markets. Abstrakt: Příspěvek je zaměřen do oblasti práva kapitálových trhů, konkrétně na právní úpravu burz a burzovnictví. Předmětem zkoumání je právní dualismus, který vznikl rozdílnou právní úpravou burz cenných papírů a komoditních burz. V roce 1992 byly přijaty dvě právní normy: jednak zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, který vymezil burzu cenných papírů jako specifickou právní formu (sui generis), která obecně inklinuje k akciové společnosti, jednak zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, jenž vymezil burzu jako právnickou osobu, která organizuje komoditní obchody se zastupitelným zbožím, která je specifickou právní normou (sui generis), která inklinuje ke společnosti s ručením omezeným. Tím vznikl právní dualismus, který výrazně ovlivnil regulaci organizovaných trhů a nastolil tak rozdílné podmínky pro investory a následnou podnikatelskou činnost v oblasti organizace trhů s cennými papíry a komoditami, které se v následujících letech ještě výrazně prohloubily. Vývojové trendy, zejména v EU jsou zcela odlišné, cílem je sbližování organizovaných trhů s cennými papíry a komoditami a to nejenom v oblasti instrumentální, ale i v oblasti institucionální. Key words: law of capital markerts, stock exchange, commodity exchange, jojnt-stock companies,limited liability companies, commodity derivates Klíčová slova: právo kapitálových trhů, burza cenných papírů, komoditní burza, akciová společnost, společnost s ručením omezeným, komoditní deriváty 1 Úvod První zprávy o burzovních obchodech pocházejí ze starověkého Říma a většinou tyto první obchody jak s komoditami, tak i obchody s devizami a dlužními úpisy byly uskutečňovány v kupeckých (obchodních) kolegiích. Zmíněné obchody probíhaly podle určených pravidel kupeckých kolegií, která určovala zejména dobu, v níž se obchody pravidelně uskutečňovaly a základní pravidla chování prodejců. Nicméně burzy jako organizované trhy začaly vznikat až ve středověku. První burzovní trhy vznikaly ve 12. a 13. století v Itálii, konkrétně v městských státech v Miláně, Florencii, Janově, Benátkách, Lucce apod. Za historicky první burzu považujeme burzu v Bruggách, která vznikla v roce 1409 a následně burza v Antverpách v roce 1531 již zahájila jako první obchodování v interiéru. Dalším významným krokem pro rozvoj burzovnictví na začátku 17. století byl rozvoj akciového trhu na burze 18

20 v Amsterodamu, kde v roce 1602 bylo zahájeno obchodování s akciemi Východoindické společnosti a následně i s akciemi Západoindické společnosti. Významný pro rozvoj burzovního obchodování na Amsterodamské burze byl rok 1631, kdy vzniky historicky první burzovní pravidla obchodování, a proto byla burza v Amsterodamu považována za první novodobou, tj. moderní burzu. V roce 1672 se na burzách v Amsterodamu a Londýně začínají obchodovat pevně zúročitelné státní dluhopisy. V 18. století do tohoto spektra cenných papírů obchodovaných na burzách přibyly zástavní listy. První burzou, která vznikla v Rakousku, byla Vídeňská burza v roce 1771, později pak vznikly burzy v Budapešti v roce 1864 a v Praze v roce Burza v Praze vznikla až na třetí pokus, první byl v roce 1861, kdy byla založena tzv. Produktenhalle, jenž byla akciovou společností, která v Praze organizovala obchod se zbožím. Za účasti obchodní komory byla založena 13. listopadu 1861 bursa peněžní, na zboží a plodiny. Pro nedostatek účastníků byla již po prvním roce obchodování uzavřena. Druhý pokus se uskutečnil v roce 1868, kdy obchodní spolek Merkur usiloval o zřízení burzy. O rok později se burzu skutečně podařilo založit, ale po roce opět zanikla. Úspěchu bylo dosaženo v březnu 1871, kdy vznikla Pražská burza na zboží a cenné papíry. K založení této burzy významnou měrou přispěl obchodník s cukrem Alois Oliva, za jehož významné podpory tehdejší podnikatelská elita shromáždila 30 tis. zlatých na založení a provoz burzy. Burza sídlila Na Příkopě a později v Hybernské ulici v Praze. Obchodovala zejména s cennými papíry zejména s dluhopisy a korporátními akciemi. V oblasti komoditních obchodů dominovaly obchody s cukrem, pro který se stala významným trhem pro celé Rakousko-Uhersko. Druhým významný komoditní trh se zrodil v roce 1887, kdy byla založena Plodinová burza Praha, která začala obchodovat až v roce 1894 a soustředila se na trh s obilím a mlýnskými produkty. Po vzniku Československa byla obnovena činnost Pražské bursy cenných papírů, která se specializovala na obchodování s cennými papíry. Obchodování s komoditami bylo soustředěno na Plodinové burse v Praze. Činnost těchto burz byla postupně utlumena v průběhu druhé světové války, tj. v rámci Protektorátu Čech a Moravy. V poválečném období se podařilo obnovit činnost většiny komoditních organizovaných trhů, které fungují na stejných principech jako v meziválečném období. všechny burzy pak byly jako organizace zrušeny vládním nařízení v roce Burzovní zákony zůstaly v platnosti, avšak staly se obsolentními. 1 Právní úprava burz a burzovní právo má hluboké historické tradice. Prvním pramenem burzovního práva byl Patent z roku 1771, jímž byla založena peněžní burza ve Vídni, který obsahoval 31 článků, jež se týkaly organizace burzy a burzovních obchodů. Tento patent byl novelizován v roce 1810 dekretem Dvorské komory a později také výnosem ministerstva financí č. 452/1850 ř. z. O několik let později byl vydán zákon č. 200/1854 ř. z., o Vídeňské burse peněžní a následně byl vydán i první zákon, který se týkal komoditních trhů, zákon č. 58/1860 ř. z., o bursách na zboží a senzálech. Po vydání všeobecného obchodního zákoníku (1863) byly vydány dva zákony, které se týkaly burzovnictví: zákon č. 67/1875 ř. z., o organizaci burs, který byl novelizován zákonem č. 10/1910 ř. z. a také zákon č. 68/1875 ř. z., o obchodních dohodcích a senzálech. Činnosti burz a obchodování na nich se týkají také tři nařízení č. 78 až 80/1903 ř. z. Po vzniku samostatné Československé republiky byl vydán Zákon Národního výboru Československého č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu Československého, podle článku 2 uvedeného zákona zůstávají v platnosti zemské a říšské zákony a nařízení, které měly zůstat prozatím v platnosti. V době ČSR byl v oblasti burzovního práva jediný zákon č. 69/1922 Sb., o plodinové burse v Bratislavě a o zákazu termínových obchodů s obilím a s mlýnskými výrobky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 2 Stručný vývoj burz cenných papírů, resp. organizátorů regulovaného trhu na kapitálovém trhu v ČR V roce 1990 bylo učiněno zásadní politické rozhodnutí transformovat centrálně plánovanou ekonomiku v ekonomiku tržní. V rámci procesu transformace dochází i k obnově finančního trhu včetně jeho klíčových institucí, mezi které patří i burzy. V letech 1990 až 1992 se připravují základní zákonné normy pro činnost burz. V roce 1992 byly přijaty dva zákony: jednak zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, který charakterizoval burzu jako právnickou osobu, která byla zřízena k organizaci obchodů s cennými papíry (sui generis), která však z hlediska právních forem inklinuje k akciové společnosti, jednak zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, který burzu charakterizuje jako právnickou osobu jež je zřízená k organizování obchodů se zbožím 1 DĚDIČ, J.: Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha: Prospektrum 1992, s

21 (komoditami), deriváty vztahující se ke komoditám (komoditní deriváty), které jsou předmětem obchodování na burze, pokud nejsou investičním nástrojem a zemědělskými skladními listy podle zvláštního právního předpisu. Komoditní burzy z pohledu právní formy inklinují ke společnosti s ručením omezeným. Přijetím uvedených zákonných norem byl založen právní dualismus, který se projevil v následujících letech v rozvoji burz cenných papírů a burz komoditních. Jak jsme uvedli v úvodu, české burzovnictví v první polovině 90. let 20. století, mohlo navázat na rozsáhlé tradice burzovnictví v českých zemích. V souvislosti s transformací české ekonomiky se řeší i obnovení činnosti burzy cenných papírů. Založení burzy cenných papírů Praha, a.s. předcházel přípravný výbor, který vznikl v roce 1990, jehož členy bylo osm tehdejších nejvýznamnějších bank. V roce 1991 na činnost přípravného výboru navázalo zájmové sdružení, které vzniklo dne zapsáním do obchodního rejstříku pod názvem Burza cenných papírů, zájmové sdružení. Zakladatelskou smlouvou ze dne byla založena Burza cenných papírů Praha, a.s. (dále jen BCPP), která se stala právním nástupcem zájmového sdružení burza cenných papírů Praha. Založení BCPP se zúčastnilo dvanáct československých bank a pět obchodníků s cennými papíry. 2 BCPP byla založena podle zákona č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů. Burza cenných papírů byla právnickou osobou ve formě akciové společnosti s určitými odchylkami od běžného právního režimu akciových společností, oprávněnou organizovat na určitém místě a ve stanovenou dobu prostřednictvím oprávněných osob poptávku a nabídku kotovaných cenných papírů či jiných investičních nástrojů, jež nejsou cennými papíry. Burza cenných papírů umožnila vlastníkům peněžního kapitálu investovat do cenných papírů a současně zajistila transformaci cenných papírů v likvidní prostředky. Svojí povahou byla BCPP soukromoprávní institucí, i když podléhala veřejnoprávní regulaci. V roce 2004 byl přijat nový zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který nahradil zákon o burze cenných papírů a upravuje burzu jako organizátora regulovaného trhu. 3 Historii BCPP lze shrnout do těchto základních mezníků: 1992 Založení BCPP 1993 Zahájení obchodování (znovuotevření burzy) 1993 první vlna kuponové privatizace 955 emisí 1995 druhá vlna kuponové privatizace 674 emisí 1997 Vyřazení z obchodování 1301 emisí 2004 první IPO Zentiva 2007 založení Energetické burzy Praha (v současnosti Power Exchange Central Europe) 2008 majoritním akcionářem se stává vídeňská burza 2010 BCPP se stává součástí holdingu CEESEG 2010 zahájení činnosti Centrálního depozitáře cenných papírů BCPP (organizátor regulovaného trhu s investičními nástroji) je v současnosti členem holdingu PX, dalšími členy jsou také Power Exchange Central Europe (organizátor trhu s elektřinou a plynem) a Centrální depozitář cenných papírů (vedení evidence cenných papírů, zúčtování a vypořádání obchodů). BCPP je také členem holdingu CEE Stock Exchanfe Group (CEESEG), členem Federace evropských burz cenných papírů a má osvědčení U. S. SEC designated offshore securities market. Podíl BCPP na českém kapitálovém trhu je 97,5%. Dalším organizátorem regulovaného trhu, který působí na kapitálovém trhu v ČR je RM- Systém, česká burza cenných papírů, a.s. (dále jen RM-systém). RM-Systém je nestátní soukromou akciovou společností, která je zřízena podle zákona o č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a jenž navazuje na síť registračních míst Střediska kuponové privatizace a od toho je odvozen i název ( systém registračních míst ). RM-Systém provozuje dva oddělené trhy investičních nástrojů: regulovaný oficiální trh a volný trh, který má charakter mnohostranného obchodního systému. 4 2 SEKNIČKA, P. Kapitálové trhy v České republice. Vybrané otázky. Praha: Ptáček a Rubeš, s až 54 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 4 BAKEŠ, M. KARFÍKOVÁ, M. KOTÁB, P. MARKOVÁ. H. a kol.: Finanční právo. Praha: C. H. Beck, s

22 Burzou, která se zabývá organizováním regulovaného trhu s elektřinou a plynem je Power Exchange Central Europe, a.s., která byla původně založena v roce 2007 jako Energetická burza Praha, podle zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ale v roce 2009 byla transformována na burzu, která se zabývá organizací regulovaného trhu s elektřinou a plynem podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Je členem holdingu PX a CEESEG. Organizuje zejména: trh s finančními futures na elektrickou energii s místem dodání v ČR, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a Rumunsku; trh s komoditními (fyzickými) futures na elektrickou energii s místem dodání v ČR, na Slovensku a v Maďarsku. Trh s komoditními (fyzickými) futures na spotový trh na zemní plyn s místem dodání v ČR. Burza má také přístup ke spotovému trhu OTE/PXE pro českou elektřinu a může fungovat také jako obchodní platforma pro koncové zákazníky. 3 Stručný nástin vývoje komoditních burz po roce 1990 Komoditní burzovnictví 5 se začíná rozvíjet po přijetí zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách. V současnosti v ČR působí tyto komoditní burzy: Plodinová burza Brno, Komoditní burza Praha, Českomoravská komoditní burza Kladno, HRAPRAKO komoditní burza, Komoditní burza Říčany. První komoditní burzou, která začala obchodovat v roce 1993 byla Plodinová burza Brno, kde se obchodují zejména obiloviny, luštěnity, olejniny, ale i dřevo a cukr. Ve stejnou dobu jako předchozí burza je založena i Komoditní burza Praha, kde se obchoduje v sekcích dřevo a dřevní hmota, zemědělské komodity a průmyslové komodity, ostatní komodity. Klíčovou roli má obchodování se dřevem a dřevní hmotou. Českomoravská komoditní burza Kladno vznikla v roce 1995 a orientovala se na obchodování s nerostnými surovinami, základními kovy, chemickými výrobky, ropnými produkty. Obchodování se postupně rozšiřuje i na burzovní platformy či trhy, které jsou označeny jako dřevařská burza, energetická burza a burza odpadů. HRAPRAKO komoditní burza vznikla v roce 2008 obchoduje především s kovy Komoditní burza Říčany byla založena v roce 2008 a obchoduje se na ní zejména s nerostnými surovinami, feroslitinami a legovanými kovy. Shora uvedené komoditní burzy obchodují na spotových trzích se zastupitelnými komoditami a jsou z hlediska práva upraveny a regulovány zákonem č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, který byl sice několikrát novelizován, ale zůstal i po novelách, archaicky laděnou právní normou. V letech 2002 až 2006 byl připraven nový zákon o podnikání na organizovaných komoditních trzích, který však byl v roce 2006 stažen z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v průběhu druhého čtení tehdejším ministerem průmyslu a obchodu. Novela realizovaná zákonem č. 296/2007 Sb., umožnika založit i komoditní burzu ve formě akciové společnosti, což k přehlednosti ani k modernizaci zákonné normy neprospělo, jelikož původně přechodné ustanovení, se stalo trvalým a vneslo právní dualismus přímo do zákona o komoditních burzách 6. 4 Závěr Cílem tohoto příspěvku bylo nejenom poukázat na právní dualismus v úpravě burz a také se zamyslet, nad otázkou: Proč se nedaří rozvinout oblast komoditního burzovnictví na standardní úroveň, kterou známe z vyspělých? 7 To má několik příčin jednou příčinou je zastaralý zákon o komoditních burzách. Skutečnost, že jediná standardně fungující komoditní burza musela po několika letech se přeorientovat, tak aby mohla být právně upravena, ale i regulována jiným zákonem není pravděpodobně náhodné. Špatná situace v oblasti komoditních burz nesouvisí jenom se zastaralou právní normou, ale i s dalšími faktory. Významnou roli jistě sehrává i nedostatek vhodných subjektů, které mají zkušenosti s obchodováním burzovních spotových trzích s komoditami, ale i s cennými papíry či deriváty, především s futures a opcemi na komoditních zahraničních trzích v Evropě i jinde na 5 REJNUŠ, O.: Finanční trhy. Praha: Grada Publishing, s Blíže viz porovnání 40 a 44a zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách. 7 Blíže viz PAVLÁT, V.: Globální finanční trhy. Praha VŠFS EUPRESS,

23 mezinárodních burzovních. Je zde i nevhodná politika státu ve vztahu ke komoditním burzám, jelikož se nesnaží vhodným způsobem ovlivňovat svojí politikou rozvoj obchodování s komoditami na organizovaných trzích a nemotivuje burzy k větší specializaci na národní úrovni, ale v kontextu s trendy na mezinárodních burzovních trzích s komoditami. Komoditní burzy by mohly být státem stimulovány k obsluze regionálních trhů, kde by mohli ve vybraných oblastech zpřehlednit a modernizovat odběratelsko-dodavatelské vztahy a stabilizovat cenotvorbu komodit. Otázkou také je komu tento stav vyhovuje. Na komoditních burzách, které musí být schopny plnit své základní funkce, by stát měl obchodovat přebytky státních fondů a státních podniků tak, aby cenotvorba a obchodování s přebytky bylo transparentní. Stát by měl komoditní burzy využít pro obrat v ovlivňování komoditních toků, hlavně v rámci ústředních orgánů státní správy, což se týká zejména zemědělských a průmyslových komodit, ale i odpadů. Politika státu v těchto oblastech není příliš efektivní, protože dle našeho názoru nedostatečně využívá tzv. tah trhu. K tomu, aby stát tak činil by potřeboval rozvinuté komoditní burzy, které jsou schopné realizovat nejenom spotové obchody s komoditami, ale i operace s komoditními deriváty či strukturovanými instrumenty vázanými na komodity. 8 Nízká úroveň komoditního burzovnictví neprospívá ani malým podnikatelským subjektům, které komodity používají v podnikatelské činnosti, ani spotřebitelům. Použitá literatura: BAKEŠ, M. KARFÍKOVÁ, M. KOTÁB, P. MARKOVÁ. H. a kol.: Finanční právo. Praha: C. H. Beck, 2012 DĚDIČ, J.: Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha: Prospektrum, PAVLÁT, V.: Globální finanční trhy. Praha VŠFS EUPRESS, REJNUŠ, O.: Finanční trhy. Praha: Grada Publishing, 2014 SEKNIČKA, P. a kol.: Kapitálové trhy v České republice. Vybrané otázky. Praha: Ptáček a Rubeš, ÚZ č Cenné papíry. Kapitálový trh. Investiční společnosti a fondy. Praha: Sagit, 2016 Kontaktní údaje: PhDr. Mgr. Pavel Seknička, Ph.D. Univerzita Karlova, Právnická fakulta nám. Curieových Praha 1 Česká republika 8 Blíže viz REJNUŠ, O.: Finanční trhy. Praha: Grada Publishing, s

24 Financování vědy a výzkumu v České republice Petra Jánošíková Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni Abstract: Legislation of science and research and their funding is in CZ largely fragmented into a wide range of rules. Financing is mainly carried out through the state budget and the budget chapters. The article is based on current legislation on the date and focuses on public funding. The aim is to define and evaluate different options and ways of financing in the Czech Republic in a broader context. Abstrakt: Právní úprava vědy a výzkumu a jejich financování je v České republice značně roztříštěna do celé řady právních předpisů. Financování se realizuje především prostřednictvím státního rozpočtu a jeho rozpočtových kapitol. Stať vychází z aktuálních právních předpisů ke dni a věnuje se především financování z veřejných zdrojů. Cílem je definovat a zhodnotit jednotlivé možnosti a způsoby financování v České republice v širších souvislostech. Key words: Science; Research; Inovation; Financing of Science and Research; Public Funds; Finance. Klíčová slova: Věda; výzkum; inovace; financování vědy a výzkumu; veřejné prostředky; finance. 1 Věda, výzkum a inovace Výzkum, vývoj a inovace patří k důležitým zdrojům ekonomického růstu, zlepšování životní úrovně a konkurenceschopnosti. Představují tedy důležitý segment, který by neměl být opomíjen. Stát a subjekty přistupují k financování těchto komodit různě. V rámci střední a východní Evropy je tato oblast dlouhodobě podfinancována. Základním termínem je věda, která může být pojímána různě široce. Neexistuje však legální definice. Můžeme ji definovat jako druh systematického poznání obvykle s originální metodologií a předmětem. 1 Jde tedy o systematický způsob racionálního poznávání skutečnosti, zaměřený na spolehlivost výsledků a často i na možnosti aplikace a predikce. Předmětem mohou být jak abstraktní struktury a vztahy, tak objekty a procesy neživé i živé přírody nebo lidské společnosti, kultury a myšlení. Výzkum je na rozdíl od vědy poznávací, cílevědomou činností směřující k odhalení vlastností, příčin a podmínek jevů. 2 Jde o aktivní, vytrvalý a systematický proces bádání s cílem objevit, interpretovat nebo přepracovat fakta. Tento intelektuální proces produkuje velké množství teorií, zákonů, popisů chování a umožňuje jejich praktické využití. Výzkum může být veřejný, podnikový nebo individuální. Inovace definuje zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoPVaVaI) v 2 odst. 1 písm. c) jako zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb do praxe s tím že se rozlišuje inovace postupů a organizační inovace. ZoPVaVaI přímo nedefinuje výzkum jako takový, ale rozlišuje ho v 2 odst. 1 písm. a) na výzkum základní a aplikovaný. Aplikovaný výzkum je podle 2 odst. 1 písm. b) teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Součástí aplikovaného výzkumu je i průmyslový výzkum a experimentální vývoj nebo jejich kombinace. ZoPVaVaI definuje v 2 odst. 2 písm. i) výsledky v základním výzkumu jako nové vědomosti o základních principech jevů, procesů nebo pozorovatelných skutečností, které jsou publikovány podle zvyklostí v daném vědním oboru; v aplikovaném výzkumu jako nové poznatky a dovednosti pro vývoj výrobků, postupů nebo služeb, poznatky a dovednosti uplatněné jako výsledky, které jsou chráněny podle zákonů upravujících ochranu výsledků autorské, vynálezecké nebo obdobné činnosti nebo využívané 1 KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. Praha 1993, str KOLEKTIV AUTORŮ, c. d., str

25 odbornou veřejností či jinými uživateli, nebo poznatky a dovednosti pro potřeby poskytovatele, využité v jeho činnosti, pokud vznikly při plnění veřejné zakázky nebo ve vývoji návrhy nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb, a v inovacích jako nové nebo podstatně zdokonalené výrobky, postupy nebo služby, zavedené do praxe, 2 Financování z veřejných rozpočtů Rozvoj vědy a výzkumu patří mezi základní předpoklady rozvoje a růstu ekonomiky státu. Výstupy patří mezi tzv. veřejné statky, tedy komodity, které může kdokoliv užívat. Úkolem veřejné správy je proto zajištění služeb pro kolektivní spotřebu. K financování těchto komodit slouží především veřejné rozpočty 3 a to zejména: státní rozpočet, rozpočty vyšších územně samosprávných celků a rozpočty obcí. Právní úprava vědy a výzkumu a jejich financování je značně roztříštěna do celé řady právních předpisů. 4 Financování se realizuje především prostřednictvím státního rozpočtu a jeho rozpočtových kapitol. Jde o součást výdajů státu na kolektivní spotřebu. Návrh rozdělení stanoví Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Výdaje jsou vynakládány zejména za účelem aplikace výsledků do praxe k podpoře konkurenceschopnosti firem a zvýšení kvality života společnosti. V roce 2016 se na financování vědy a výzkumu podílejí následující rozpočtové kapitoly: 5 Úřad vlády, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Grantová agentura ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo 3 2 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, definuje veřejný rozpočet jako státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu, rozpočet územního samosprávného celku, rozpočet státního fondu nebo Národní fond, rozpočet EU nebo rozpočet, o němž to stanoví zákon. 4 Zejména jde o Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 342/2005 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky, ve znění pozdějších předpisů; Nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací; Statut Rady pro výzkum, vývoj a inovace (příloha k usnesení vlády ze dne 30. listopadu 2009 č. 1457); Statut Grantové agentury České republiky (platné znění schválené usnesením vlády ze dne 7. srpna 2002 č. 770 ve znění usnesení vlády ze dne 16. března 2009 č. 305 a ve znění usnesení vlády ze dne 29. září 2009 č. 1234); Statut Technologické agentury České republiky (příloha k usnesení vlády ze dne 7. prosince 2009 č. 1530); Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; Zákon č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpis; Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 5 Z č. 400/2015, o státním rozpočtu ČR na rok 2016, příloha č

26 kultury, Ministerstvo zdravotnictví, Akademie věd ČR a Technologická agentura ČR. Následující tabulka ukazuje přehled výdajů státního rozpočtu dle kapitol na vědu a výzkum v roce Kapitola Institucionální Účelové Předfinancování Celkem/Kč výdaje/kč výdaje/kč Kč Úřad vlády Ministerstvo obrany Grantová agentura ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo zemědělství Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo kultury Ministerstvo zdravotnictví Akademie věd ČR Technologická agentura ČR Celkem Tabulka 1: Výdaje státního rozpočtu na VaVaI v roce Orgány a instituce Orgány a instituce, které jsou klíčové z hlediska financování, jsou následující: Rada pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen Rada), Grantová agentura ČR (dále jen GA ČR), Technologická agentura ČR (dále jen TA ČR), Akademie věd ČR (dále jen AV ČR) a ministerstva (MŠMT, MZe, MZ, MK, MO, MPO). ZoPVaVaI ustanovuje jako organizační složky státu v ustanoveních 35 až 36a Radu pro výzkum, vývoj a inovace, Grantovou agenturu ČR a Technologickou agenturu ČR. Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Má v současné době 17 členů včetně předsedy. Rada stanovuje priority ve vědě a výzkumu, posuzuje návrhy programů pro vědu a výzkum, hodnotí výsledky, navrhuje výdaje a připravuje legislativu. Přímo se nepodílí na financování, ale připravuje strategický rámec pro financování vědy. Grantová agentura ČR financuje základní výzkum, jehož témata si žadatelé o grant volí sami. GA ČR uděluje granty standardní, projekty na podporu excelence, juniorské, mezinárodní LA, postdoktorské, mezinárodní a bilaterální. 7 Granty se udělují nejlepším projektům ze všech vědních oborů, a to na základě každoročně vyhlašované veřejné soutěže. Poskytuje účelovou podporu ze samostatné kapitoly státního rozpočtu. Technologická agentura ČR 8 financuje projekty aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. TA ČR podporuje mimo jiné spolupráci mezi výzkumnými organizacemi a podnikatelskou sférou. Nabízí programy ALFA, BETA 2, GAMA, DELTA, EPSILON, OMEGA, Centrum kompetence a program ZÉTA. Program ALFA se zaměřuje na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje zejména v oblasti progresivních technologií, materiálů a systémů, energetických zdrojů, tvorby životního prostředí a v oblasti udržitelného růstu dopravy. Program BETA 2 je zaměřen na podporu aplikovaného výzkumu a inovací pro potřeby orgánů státní 6 Zdroj: upraveno dle Z 400/2015 Sb., přílohy č Více na [online] Více na [online]

27 správy, a to zejména pro potřeby těch orgánů, které nejsou poskytovateli podpory výzkumu, vývoje a inovací. Cílem tohoto programu je podpora realizace výzkumných aktivit za účelem vývoje nových nebo zdokonalení současných postupů, regulačních mechanismů, dozorových činností, dovedností, služeb, informačních a řídicích produktů a postupů určených pro kvalitnější a efektivnější výkon státní správy. Program GAMA se věnuje podpoře ověření výsledků aplikovaného výzkumu experimentálního vývoje z hlediska jejich praktického uplatnění a přípravě jejich následného komerčního využití. Hlavním cílem programu je podpořit a zefektivnit transformaci výsledků do podoby praktické aplikace umožňující jejich komerční využití a zavést je do praxe. Program DELTA je zaměřen na podporu spolupráce v aplikovaném výzkumu a experimentálním vývoji prostřednictvím společných projektů podniků a výzkumných organizací podporovaných TA ČR a významnými zahraničními technologickými a inovačními agenturami či jinými obdobnými institucemi, se kterými má TA ČR v době vyhlášení veřejné soutěže navázanou spolupráci. Program EPSILON se věnuje zejména zlepšení pozice českého a v globálním kontextu i evropského průmyslu pomocí podpory projektů aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje, jejichž výsledky mají vysoký potenciál pro rychlé uplatnění v nových produktech, výrobních postupech a službách, zejména v následujících prioritních oblastech: konkurenceschopná ekonomika založená na znalostech, udržitelnost energetiky a materiálových zdrojů a prostředí pro kvalitní život. Program OMEGA je zaměřen na podporu projektů aplikovaného společenskovědního výzkumu a vývoje. Program Centra kompetence podporuje rozvoj dlouhodobé spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích mezi veřejným a soukromým sektorem. Program ZÉTA se věnuje podpoře spolupráce akademické sféry a podniků prostřednictvím zapojení posluchačů magisterských a doktorských studijních programů vysokých škol a mladých výzkumných pracovníků do 35 let. Cílem programu je zapojení studentů a mladých výzkumných pracovníků do výzkumné a vývojové činnosti směřující k využití výsledků v praxi, zvýšení jejich zájmu o projekty s konkrétním praktickým dopadem a podpora takových projektů v akademické sféře obecně s propojením na hospodářskou sféru. Akademie věd ČR 9 je neuniverzitní veřejnou organizací sdružující vědecké ústavy v ČR především v oblasti základního výzkumu. Kromě institucionálního financování výzkumných záměrů pracovišť Akademie věd se zvyšuje podíl účelového financování, uskutečňovaného formou řešení vědeckých projektů a grantů vybraných ve veřejné soutěži. AV ČR vyvíjí svoji činnost v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky ve znění pozdějších předpisů a dalšími předpisy. Výzkum prováděný AV ČR usiluje o rozvoj poznání na mezinárodní úrovni, respektuje však přitom aktuální potřeby české společnosti. Ministerstva ČR jako správci rozpočtových kapitol disponují vlastními programy na podporu vědecko-výzkumných aktivit a vyhlašují pravidelně veřejné soutěže na podávání návrhů výzkumných projektů. 4 Způsoby financování Financovat vědu a výzkum lze pomocí vlastních zdrojů (výdaje z veřejných rozpočtů a soukromých zdrojů), financování s využitím prostředků EU, účelového (grantového) financování, institucionálního financování, dotací, veřejných zakázek a ostatních nástrojů (půjček, bankovních úvěrů, mikrofinancování a rizikového kapitálu). V rámci národních zdrojů Česká republika poskytuje prostředky ve dvou základních formách. První formou je účelové financování, které poskytuje prostředky na předem schválený účel prostřednictvím příslušných institucí (GA ČR, TA ČR, ministerstva), jež vypisují veřejné soutěže, veřejné zakázky a dotační tituly, na něž subjekty reagují návrhem řešení nebo projekty. Základním právním přepisem upravujícím účelové financování je ZoPVaVaI. Účelové financování je zaměřeno na podporu jednotlivého projektu. Systém účelové podpory rozlišuje následující typy projektů výzkumu a vývoje: programový projekt, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek přispěje k naplnění cílů programu formulovaných poskytovatelem; grantový projekt, ve kterém příjemce cíle a způsoby v základním výzkumu stanovuje sám ve skupině grantových projektů vyhlášené poskytovatelem a specifický vysokoškolský výzkum, kterým je výzkum prováděný studenty při uskutečňování akreditovaných doktorských nebo magisterských studijních programů a který je bezprostředně spojen s jejich vzděláváním, nebo projekt velké výzkumné infrastruktury. Druhou formou je institucionální financování, jež slouží ke krytí výdajů konkrétních výzkumných institucí na jejich výzkumnou činnost. Tato podpora slouží k dlouhodobému rozvoji 9 Více na [online]

28 výzkumných organizací. Mezi podporované instituce patří Akademie věd ČR a její ústavy, MŠMT a další výzkumné organizace podle dosažených výsledků. Všechny tyto instituce využívají i podpory účelového financování. ZoPVaVaI umožňuje poskytnout institucionální podporu na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na základě zhodnocení jí dosažených výsledků, na mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji, na operační programy, na zabezpečení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích a na věcné nebo finanční ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje a inovací nebo finanční ocenění propagace či popularizace výzkumu, vývoje a inovací, kde podmínky pro ocenění stanoví vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Vědu a výzkum lze financovat i ze zdrojů poskytovaných Evropskou Unií. Za tím účelem byl přijat zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, kdy veřejnou podporou se rozumí v 2 písm. a) podpora vymezená v článku 107 Smlouvy o fungování EU. Česká republika má vyjednány různé operační programy, jejichž prostřednictvím lze financovat také vědu a výzkum, zvláště inovace. Inovace je možné financovat pomocí operačního programu Podnikání a Inovace (OPPI) , který je zaměřen na podporu rozvoje podnikatelského prostředí a podporu přenosu výsledků výzkumu a vývoje do podnikatelské praxe (termín vyhlášení výzvy bude v listopadu 2016). Dále bylo možné financovat inovace z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (VaVpI) , jenž je zaměřen na posilování výzkumného, vývojového a proinovačního potencionálu ČR skrze vysoké školy, výzkumné instituce a jejich spolupráce s podnikatelským sektorem. Program přispěl k posílení růstu konkurenceschopnosti ČR, podpořil vybavení výzkumných pracovišť, budování nových center výzkumu a vývoje a zvyšování kapacity terciálního vzdělávání. Ukazateli a predikčními činiteli ohledně financování jsou dlouhodobé strategické dokumenty jak na evropské, tak na národní úrovni. Především jde o evropský strategický dokument Evropa 2020 a český strategický dokument Národní politika výzkumu, vývoje a inovací. Strategie Evropa 2020 je základním dokumentem EU do roku 2020 a je obsažena ve Sdělení Komise EVROPA 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (KOM (2010) 2020 v konečném znění). 12 Rámcové programy jsou na úrovni EU hlavním nástrojem financování vědy a výzkumu. V současné době se realizují 2, z nichž 7. rámcový program dobíhá a v roce 2014 byl zahájen 8. rámcový program Horizont 2020, jehož pojmenování vychází ze strategie Evropa Přes enormní disponibilní prostředky jsou rámcové programy subjekty z ČR poměrně málo využívány. Důvodů je několik. Jednak projekt je nutné podávat v anglickém jazyce, naprostá většina prostředků je určena na projekty, na kterých musí spolupracovat více subjektů z více zemí, což zvyšuje náročnost zpracování projektové žádosti a dále, že soutěž o granty v rámci většiny vypsaných programů je náročnější než jejich obdoby v ČR. Základním strategickým dokumentem podpory VaVaI v ČR je Národní politika výzkumu, vývoje a inovací, kterou je v současnosti tzv. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky (dále jen NP VaVaI) na léta 2016 až 2020, která byla schválena usnesením vlády ČR č. 135 ze ). 13 Tento dokument reaguje na aktuální potřeby a vývojové trendy na národní, evropské i celosvětové úrovni. Podpora VaVaI z veřejných prostředků prostřednictvím dotací je nejobvyklejší způsob. Dotace mají mnoho výhod, mezi které patří zejména nižší náročnost související s administrací dotace ve srovnání s jinými způsoby a jistotu na straně příjemce týkající se obdržených prostředků. Mezi nevýhody lze zařadit ovlivnění trhu a nízkou efektivitu vynaložených veřejných prostředků ve srovnání s jinými mechanismy podpor. Dotace jako pojem je úzce definována v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů v 3 písm. a). Podle rozpočtových pravidel se dotací rozumí pouze peněžní prostředky ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel. Z hlediska poskytovatele dotací je pro právní režim poskytnutých prostředků zásadní, jakou právní formu má příjemce/žadatel o prostředky, a nikoliv povaha samotného projektu. ZoPVaVaI rozlišuje v 9 odst. 5 a následující poskytnutí 10 Aktuální informace o jednotlivých výzvách a dotačních titulech dostupné na [online] Více na [online] Dostupné na [online] Dostupné na [online]

29 dotace, která je institucionální podporou, pro niž stanoví závazně právní formu, a to rozhodnutí o poskytnutí podpory podle rozpočtových pravidel, a poskytnutí účelové podpory podle 9 odst. 1 až 4, pro kterou předepisuje formu smlouvy o poskytnutí podpory. I pro účelovou podporu je však nutné vydat rozhodnutí namísto smlouvy pokud bude splněna aspoň jedna z uvedených podmínek: alespoň jeden z příjemců je organizační složka státu nebo organizační jednotka ministerstva, dotace je určena na specifický vysokoškolský výzkum nebo je dotace určena na podporu mezinárodní spolupráce nebo na projekt operačního programu. Roztříštěnost dotační úpravy v praxi vede k tomu, že poskytovatel podpory musí být připraven pro stejné projekty podepsat rozličné právní akty, s poněkud odlišnými právy a povinnostmi, protože příjemci dotace na základě smlouvy a rozhodnutí mají odlišné postavení zejména ve vztahu ke změnám v projektu, určité smluvní volnosti při uzavírání smlouvy, jakož i při zhojení zjištěných nedostatků a při ukládání sankcí. Klíčové pro určení aktivit, které je možné podpořit z veřejných prostředků je určit, zda podpora dané aktivity bude veřejnou podporou, podporou nezakládající veřejnou podporu či jejich kombinaci. Veřejná podpora 14 je definována v zákoně č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. Veřejná podpora musí splňovat všechny znaky a to, že je poskytnuta státem nebo z veřejných prostředků; podpora zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví podnikání a je selektivní, je ovlivněn obchod mezi členskými státy a je narušena hospodářská soutěž nebo její narušení hrozí. Výhoda podpory vědy a výzkumu prostřednictvím veřejných zakázek je v tom, že otevřená soutěž vedoucí k získání ekonomicky nejvýhodnější nabídky je Evropskou komisí považována za jednu z možností jak předejít vzniku veřejné podpory na straně dodavatele. Podle ZoPVaVaI 2 odst. 2 písm. g) je obtížné zadávat zakázky zejména ve společenskovědních oborech, neboť tam se jen obtížně hledá předmět plnění, který by nebyl využitelný i někým jiným, než samotným poskytovatelem/zadavatelem zakázky. Vědu a výzkum lze financovat také pomocí bankovního úvěru od komerčních bank. Lze také využít možnost mikrofinancování, jehož obsahem jsou zvýhodněné malé půjčky od specializovaných institucí. Hlavním zdrojem mikrofinancování v ČR je Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. 15 Rizikový kapitál může být také vhodnou formou pro financování. Jde o vstup kapitálu formou krátkodobé investice v řádu měsíců. Investor vyžaduje podrobnou analýzu podniku, která je zpracovávána v čase, proto v případě časové tísně, může být tento způsob nevýhodný. Financovat je možné prostřednictvím Business Angels 16 nebo Venture Capital. 17 Finančním nástrojem je i JEREMIE, kdy jde o společnou iniciativu komise Evropského investičního fondu a Evropské investiční banky. JEREMIE umožňuje členským státům EU využít částek přidělovaných z evropských strukturálních fondů na investice do obnovitelných nástrojů, jako jsou fondy rizikového kapitálu, úvěrové nebo záruční fondy. 18 Další možností financování inovací jsou SEED fondy, které podporují začínající inovační malé a střední podniky (inovativní starts-ups, spin-offs). Výhodou těchto aktivit je to, že za stejný objem prostředků, které má poskytovatel k dispozici, může v konečném důsledku podpořit více projektů a znásobit efekt poskytnuté podpory. Tyto aktivity ZoPVaVaI nezná, neboť ve svém 4 výslovně stanoví, že (účelová) podpora je poskytována (jen a pouze) formou dotace podle 3 písm. b) rozpočtových pravidel. 14 Evropská legislativa užívá označení státní podpora. Na základě soudního výkladu Evropského soudního dvora se došlo k závěru, že se jedná o podporu z veřejných zdrojů [online] Jde o typ investorů, kteří jsou dostatečně movití a můžou tak svůj majetek investovat do podniků a projektů, které jsou pro ně zajímavé. Hledají příležitosti, jak využívat své zkušenosti a kontakty k podpoře růstu podniku, do něhož investují. Výdělkem zpravidla bývá předem domluvená částka, při odprodeji minoritního podílu, který by měl být zhodnocen během předem stanovené doby. 17 Venture kapitálové fondy jsou založeny na vstupu investora fondu do vybraného podniku navýšením jeho základního kapitálu. Tak podnik získá potřebné zdroje. Po předem stanoveném období je kapitálový podíl odprodán a investice se vrací zpět do fondu. Hlavním cílem těchto fondů je zhodnotit investici, prodat a investovat do jiných příležitostí. V ČR existuje Czech Private Equity and Venture Capital Association Více na [online]

30 5 Daňověprávní aspekty Financování vědy a výzkumu se promítá i do daňového systému ČR. Jde především o vazby na daně přímé, a to daň z příjmů (Z č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen ZDP); daň z nemovitých věcí (Z č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), daň silniční (Z č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a nepřímé daně: daň z přidané hodnoty (Z č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), spotřební daně (Z č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a energetické daně (Z č. 261/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Specifikem daňových úlev z hlediska veřejné podpory je to, že ačkoliv nedojde k výdaji veřejných prostředků, je mu zkrácení veřejných prostředků postaveno na roveň, neboť efekt je srovnatelný s obdržením dotace, a proto se i v případě daňových úlev může jednat o veřejnou podporu. Jsou-li činnosti z oblasti vědy a výzkumu uskutečňovány fyzickou nebo právnickou osobou, je jedním ze způsobů, jak upravit její financování využití odpočtů a slev, které umožňuje daň z příjmů. ZDP vylučuje z předmětu daně v 3 odst. 4 písm. b) úvěry a zápůjčky, které mohou představovat významný zdroj financování vědy a výzkumu. Významná část příjmů je od daně z příjmů osvobozena. Pro vědu a výzkum jsou relevantní osvobození stipendií ze státního rozpočtu, z rozpočtu kraje, z prostředků vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce, dotace z veřejných rozpočtů nebo z prostředků EU nebo osvobození bezúplatných příjmů (darů), které plynou osobě věnující se vědě a výzkumu. Daňové odpočty jsou upraveny 34 34e ZDP. Samotné daňové odpočty jsou však limitovány počtem a objemem dotací na stejný typ činnosti, neboť obdržená dotace z daňového hlediska snižuje pořizovací hodnotu věcí, která se následně odečítá od základu daně. Od daně z nemovitých věcí jsou osvobozeny pozemky a stavby patřící zejména veřejným vysokým školám a výzkumným organizacím. Nárok na osvobození se prokazuje v daňovém přiznání. V rámci nepřímých daní podléhají vědecko-výzkumné instituce a vysoké školy zcela selektivním spotřebním daním. Dani z přidané hodnoty podléhají v případě, že jsou plátci této daně a uskutečňují ekonomické činnosti podle zákona o DPH. Silniční dani podléhají tyto instituce v případě, že svá motorová vozidla využívají k podnikatelské činnosti 6 Závěr Na financování vědy a výzkumu v ČR se podílejí prostředky z vlastních, národních, zdrojů a prostředky z fondů EU. Pokud jsou prostředky poskytnuty na konkrétní předem stanovený účel, jde o účelové financování vědy a výzkumu. Tímto způsobem stát zadává organizacím a institucím pracujícím v oblasti vědy a výzkumu řešení konkrétních celospolečenských úkolů v souladu s Národní politikou vědy a výzkumu na příslušné období. Část prostředků je pak vydávána na činnost a koncepční dlouhodobý rozvoj organizací a institucí. Tyto prostředky jsou přidělovány těmto konkrétním institucím na jejich činnost a jde o institucionální financování. Financování z národních zdrojů je doplněno fondy EU za účelem sjednocení úrovně v oblasti vědy a výzkumu a dosažení konkurenceschopnosti všech členských zemí. Prostředky EU jsou rozdělovány prostřednictvím národních institucí podle zaměření vědecko-výzkumné činnosti příjemců podpory. Závěrem lze konstatovat, že zdroje pro financování vědy a výzkumu jsou, avšak poskytovatelé i žadatelé/příjemci se musí orientovat v příslušných právních předpisech a znát základní typy podpor a způsoby financování. Pro žadatele je primární několikrát si přečíst zadávací dokumentaci a podle ní zpracovat svoji žádost/projekt zpravidla na předepsaném formuláři. Je třeba se vyvarovat formálních a také obsahových chyb, s tím že případně stanovený oponent projektu musí nalézt v žádosti odpovědi na všechny otázky, které musí zodpovědět. Žadatelé při získávání finančních prostředků řeší také to, jak je zpracování žádosti/projektu náročné administrativně a jaká je šance získání. Z těchto příčin pak dochází k tomu, že ne všechny možnosti jsou využívány a ty, které využívány jsou, nestačí pokrýt poptávku. Použitá literatura a prameny: KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993, 1253 s. Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů. 29

31 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 400/2015 Sb., o státním rozpočtu na rok [online] [online] [online] [online] [online] [online] [online] [online] [online] Kontaktní údaje: JUDr. Petra Jánošíková, Ph.D. smrzova@kfp.zcu,cz Katedra finančního práva a národního hospodářství Fakulta právnická Západočeská univerzita v Plzni Sady Pětatřicátníků Plzeň Česká republika 30

32 Aktuálne trendy vo výučbe finančného práva 31

33 Finanční právo a finanční věda jako pedagogická a vědecká disciplína na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Michael Kohajda a Petr Kotáb Univerzita Karlova, Právnická fakulta Abstract: The aim of this article is to familiarize its reader with the content and objectives of the teaching of subjects related to financial law and financial science at the Faculty of Law, Charles University. All information mentioned herein relates to the state of the teaching of individual subjects and pursuant to the research projects as they have been realized in the middle of the calendar year Abstrakt: Cílem tohoto článku je přiblížit jeho čtenářům obsahovou náplň a cíle výuky předmětů souvisejících s finančním právem a finanční vědou na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Všechny informace jsou uváděny podle stavu výuky jednotlivých předmětů a realizace jednotlivých výzkumných projektů k polovině kalendářního roku Kľúčové slová: Finanční právo, finanční věda, právnická fakulta, Univerzita Karlova. Key Words: Financial Law, Financial Science, Faculty of Law, Charles University. 1 Úvod V tomto článku bychom jeho čtenářům rádi nabídli základní informace o pedagogické činnosti v oboru finančního práva a finanční vědy, která je v současné uskutečňována na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Na této fakultě již dlouhou dobu výuku předmětů v oboru finančního práva uskutečňuje samostatná Katedra finančního práva a finanční vědy, která je k dnešnímu dni tvořena v rámci kmenových akademických pracovníků třemi profesory, dvěma docenty a čtyřmi odbornými asistenty. Vedle nich v rámci této katedry uskutečňuje své studium ještě sedm interních doktorandů. 1 Jak bude podrobněji uvedeno níže, problematika finančního práva a finanční vědy je studentům předkládána v rámci jednoho základního povinného dvousemestrálního kurzu, a pak také v několika specializovaných předmětech zaměřených na konkrétní podobory finančního práva a právní oblasti s finančním právem související. V oboru finanční vědy je na Katedře finančního práva pravidelně řešeno několik grantových vědeckých úkolů, a to zaměřených jak na vědeckou práci se studenty, tak na vlastní bádání akademických pracovníků v rámci vlastních grantů, ale také mezioborových projektů. 2 2 Aktuální výuka předmětů z oboru finančního práva a finanční vědy 3 Předmět Finanční právo, který zahrnuje předměty Finanční právo I a II, podává základní informace o finančním právu a finanční vědě. Finanční věda je ekonomickou vědou pojednávající o financích a finanční činnosti státu. Na výklad o finanční vědě navazuje výklad o finančním právu, které je samostatným oborem veřejného práva regulujícím finanční vztahy. Nejprve je pozornost 1 Stav k , aktuální informace o personálním složení katedry jsou dostupné na: [cit ] 2 Tento článek byl zpracován s finanční podporou a v rámci projektu PRVOUK P06 Veřejné právo v kontextu europeizace a globalizace realizovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce Informace o jednotlivých předmětech byly převzaty z informačního systému Univerzity Karlovy Studijní informační systém, který je dostupný na: [cit ] 32

34 zaměřena na obecnou část finančního práva (zejména otázky vymezení finančního práva, pramenů finančního práva, finančněprávních vztahů atd.). Následně jsou předmětem výkladu jednotlivá pododvětví finančního práva (zvláště rozpočtové právo, daňové právo v širším slova smyslu, měnové právo, devizové právo a právo finančního trhu), která tvoří fiskální a nefiskální část finančního práva. Opominuto není například ani bankovní a pojišťovací právo. Výběrový předmět Finanční věda a daňová teorie navazuje a rozšiřuje výklad o finančním právu v předmětech Finanční právo I a II, a to zejména o ekonomické souvislosti. Studenti se seznámí s pojetím finanční vědy, financí a daňové teorie. Pozornost je zaměřena jednak na měnovou politiku včetně mezinárodních aspektů. Významná část předmětu je věnována oblasti veřejných rozpočtů, konkrétně veřejným financím, veřejným výdajům a rozpočtové a fiskální politice. Předmět dále neopomíjí otázky daňové politiky v České republice, a to s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji. V rámci výběrového předmětu Akviziční financování v praxi si studenti mohou prohloubit své znalosti z oborů finančního a korporátního práva. Podrobně jsou v tomto předmětu probrány otázky akvizic společností, provádění právního auditu společností (due diligence) a různé formy financování akvizic společností. Hlavní přednášená problematika se zaměřuje na financování akvizic, od obecných otázek po úvěrové financování nebo financování nástroji finančního trhu. Studenti by měli v rámci tohoto předmětu nabýt komplexní, mezioborové znalosti konkrétně zaměřené na akvizici obchodních společností. Na výuce se podílejí také odborníci z praxe. Výběrový předmět Bankovní právo je mezioborovým úvodem do právní, ekonomické a finančně-technické problematiky bank. Zabývá se základními prvky vzniku a fungování bank, jakožto vůdčích institucí kapitálového a peněžního trhu, a zaměřuje se rovněž na ekonomickou a právní analýzu bankovních činností. Výuka předmětu navazuje na znalostní základ obsažený v povinném kursu finančního práva, jakož i dalších oborů platného práva (zejména práva občanského, obchodního a správního). Výhodou pro jeho úspěšné zvládnutí je též zvládnutí základních postulátů ekonomické teorie, např. v rozsahu vyučovaném v předmětu teorie národního hospodářství. Výběrový předmět Daňové právo procesní navazuje a rozšiřuje výklad podávaný o daňovém právu v rámci předmětu Finanční právo II. Výuka je zaměřena na oblast daňového práva procesního a jeho legislativního zakotvení v právním řádu České republiky, a to jak z pohledu de lege lata, tak i z pohledu de lege ferenda. Cílem je nejenom rozšíření znalosti z této právní oblasti, ale také osvojení si kritického a zároveň konstruktivního pohledu na platnou právní úpravu. Klíčovým právním předpisem je v tomto ohledu daňový řád. Pro výuku předmětu je předpokládána základní znalost finančního práva, teorie práva, správního práva a ústavního práva. Předmět je vyučován formou přednášek, které jsou věnovány hlubšímu porozumění konkrétní problematiky s akcentem na příklady z praxe a práci s judikaturou. Výběrový předmět Finanční hospodaření samosprávných územních celků svým obsahem doplňuje a rozšiřuje problematiku vyučovanou v základním kursu finančního práva. Znalosti z tohoto předmětu mají úzkou souvislost s problematikou rozebíranou v ústavním a správním právu. Vzhledem k reformám ve veřejné správě je významným zdrojem informací zejména pro ty posluchače, kteří se chystají pracovat v této oblasti. Tento předmět se konkrétně zabývá postavením a úkoly samosprávných územních celků, jejich majetkem a hospodařením s ním, jakož i finančním hospodařením organizací zřízených obcí či krajem apod. Zařazena je i problematika evropských souvislostí finančního hospodaření jako jsou otázky spojené s Evropskou chartou místní samosprávy či problematikou spolupráce v rámci tzv. PPP projektů. Těžištěm výuky je však problematika rozpočtových příjmů obce a kraje, a to jednak daňového charakteru, jednak též nedaňového charakteru. Zabývá se problematikou územních samosprávných celků jako poplatníků či plátců daní a poplatků. Seznamuje s oblastí výdajů z rozpočtů a přibližuje specifika rozpočtového procesu na úrovni územní samosprávy. Výklad je doplněn o otázky kontroly a možností uplatnění sankcí za porušení rozpočtové kázně. Cílem výběrového předmětu Legislativní technika je seznámit studenty s teoretickými a zejména praktickými aspekty tvorby právního předpisu. Znalost legislativní techniky je v současné době předpokladem pro zpracování kvalitního právního předpisu. Legislativní technika zahrnuje nejenom zpracování vlastního paragrafovaného znění návrhu právního předpisu v souladu s formálními požadavky danými zejména Legislativními pravidly vlády, ale rovněž zpracování samotných jednotlivých částí legislativního materiálu (vedle paragrafovaného znění zejména důvodové zprávy, zprávy z hodnocení dopadů regulace, předkládací zprávy, rozdílové a srovnávací tabulky atd.). Studentům je v rámci předmětu prezentována správná a nesprávná legislativní 33

35 technika při tvorbě legislativního materiálu na příkladech z legislativní praxe. Konečně si studenti na praktickém příkladu zkoušejí tvorbu legislativního materiálu na konkrétním fiktivním příkladu. Výběrový předmět Mezinárodní zdanění a zahraniční daňové soustavy podává základní informace o uplatňování národních daní v mezinárodním právním a ekonomickém prostředí. Zabývá se principy a pravidly mezinárodního zdanění, zdaňováním přeshraničních transakcí a daňovými vztahy s cizím prvkem obecně. Předmět rovněž podává stručné informace o daňových soustavách ve vybraných cizích zemích, přičemž klade akcent na nejdůležitější přímou daň, tj. daň z příjmů a z nepřímých daní na univerzální daň obratovou (daň z přidané hodnoty, daň z obratu, prodejní daň apod.). Formulované poznatky jsou aplikovány na české daňověprávní prostředí a komparovány s daňovou soustavou ČR. Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními pojmy, instituty a pravidly mezinárodního zdanění, jakož i daňových soustav ve vybraných evropských i mimoevropských státech. Výběrový předmět Rozpočtové právo navazuje a rozšiřuje výklad podávaný o veřejných rozpočtech v rámci předmětu Finanční právo I. Vývoj rozpočtu jako institutu a některé ekonomické aspekty (otázky rozpočtové a fiskální politiky) předcházejí výkladu právních otázek. Rozpočtové právo je v rámci předmětu členěno na část obecnou a část zvláštní s tím, že v rámci obecné části se výklad zabývá základními otázkami rozpočtového práva jako součásti finančního práva, pozornost je zaměřena na rozpočtověprávní vztahy a rozpočtověprávní instituty. Otázky rozebírané v rámci zvláštní části rozpočtového práva jsou směřovány na výklad rozpočtové soustavy a fondovního hospodaření. Předmět Rozpočtové právo dále neopomíjí otázky rozpočtového hospodaření na úrovni Evropské unie a zaměřuje se též na aktuální otázky rozpočtového hospodaření (např. otázky veřejné podpory či rozpočtové odpovědnosti). Výběrový předmět Pojišťovací právo se zabývá právní úpravou pojištění a pojišťovnictví, a to především provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti, činností pojišťovacích zprostředkovatelů a likvidátorů pojistných událostí, dohledem v pojišťovnictví, právní úpravou pojistné smlouvy, druhů pojištění včetně pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Výuka předmětu navazuje na znalosti posluchačů získané i v jiných oborech práva, zejména v právu občanském, obchodním, a především též v právu evropském. Cílem studia v rámci výběrového předmětu Účetnictví pro právníky, který zahrnuje předměty Účetnictví pro právníky I a II, je seznámit studenty s významem účetnictví od historického kontextu k otázkám současnosti a poskytnout jim možnost poznat základní problematiku účetnictví s ohledem na potřeby právníků. Studenti se v rámci předmětu Účetnictví pro právníky seznámí zejména s následujícími základními pojmy a jejich významem: IAS, IFRS, GAAP, bilanční princip, soustava účtů, podvojnost a souvztažnost, syntetické a analytické účty, inventarizace, oceňování, náklady a výnosy, výsledek hospodaření, účetnictví finanční a manažerské, obecně uznávané účetní zásady, dlouhodobý majetek, zásoby, finanční účty, účty závazků a pohledávek, kapitálové účty, účty nákladů a výnosů, závěrkové účty, účetní uzávěrka a účetní závěrka, interpretace účetních výkazů. Aktuálně je na Katedře finančního práva a finanční vědy uskutečňována také cizojazyčná výuka v angličtině pro zahraniční studenty v programech studijních pobytů Erasmus+ a studiu LL.M. V rámci této výuky se realizují předměty Financial Law a Tax Law. Svým obsahem tyto kurzy zhruba odpovídají obsahové náplni česky vyučovaných předmětů Finanční právo, když obsahová náplň předmětu Financial Law odpovídá prvnímu semestru výuky finančního práva, tj. předmětu Finanční právo I, předmět Tax Law pak druhému semestru, tj. předmětu Finanční právo II. Nicméně obsah těchto cizojazyčných výuk je upraven oproti českým kurzům zejména s ohledem na dostupnost studijních materiálů v anglickém jazyce a praktickou využitelnost nabytých vědomostí zahraničními studenty. 3 Uvažované změny ve výuce finančního práva Do budoucna se Katedra finančního práva a finanční vědy zabývá jednak projektem rozšíření výuky základního kurzu Finančního práva, jednak projektem zavedení výuky některých nových výběrových předmětů na obor finančního práva navazujících. Projekt rozšíření výuky základního kurzu Finančního práva počítá (za předpokladu jeho schválení a začlenění do akreditovaného studijního plánu) s rozšířením výuky o jeden semestr s rozčleněním předmětu na Finanční právo I (obecná část, měnové právo a právo finančního trhu/finančního systému), Finanční právo II (rozpočtové právo včetně nedaňových rozpočtových příjmů a finanční kontroly) a Finanční právo III (daňové právo). V případě příznivých podmínek a 34

36 dostupné časové dotace pro výuku lze uvažovat i o samostatné části Finanční právo IV (daňové právo procesní). Projekt zavedení výuky některých nových předmětů navazuje na rozvoj právní vědy, pozitivněprávní regulace i aplikační praxe v oblastech, které nejsou beze zbytku součástí oboru finančního práva, avšak úzce na něj navazují a zahrnují v sobě typicky právní vztahy smíšeného charakteru jednak co do metody právní úpravy (soukromoprávní i veřejnoprávní), jednak co do příslušnosti k různým odvětvím práva (právo obchodní, občanské, správní a v neposlední řadě ovšem též právo finanční). Jedná se o specifické hraniční oblasti, jakési niky, prostřednictvím kterých se integrální korpus finančního práva stýká či někdy přímo proniká do dalších právních oborů. Vedle známých a tradičních hraničních oblastí finančního práva, jako je právo bankovní a právo pojišťovací, jež byly již zmíněny výše, hodlá katedra zaměřovat svůj výzkum i výuku na hraniční oblasti nové, u nichž nově koncipovaná, na minulost mnohdy nenavazující pozitivněprávní úprava vyvolává potřebu hlubšího zkoumání teoretického fundamentu právních vztahů takovou úpravou založených či regulovaných. Jedná se o specifické oblasti, jako je účetní (bilanční) právo, právo veřejných zakázek, úvěrové právo, hazardní (sázkové, herní, loterijní) právo, cenové právo, oceňovací právo, mzdové právo a tzv. AML právo (právo proti praní špinavých peněz, financování terorismu a právo mezinárodních finančních sankcí). Návaznost právních vztahů z těchto specifických oblastí na soustřeďování, rozdělování a užití peněžních fondů je hlavním důvodem pro jejich zkoumání z hlediska tradičního vědního oboru finančního práva i pro jejich výuku v návaznosti na doposud vyučované čistě finančněprávní předměty. 4 Vědecká činnost v oboru finančního práva Na Katedře finančního práva a finanční vědy pražské právnické fakulty jsou pravidelně řešeny vědecké výzkumné projekty nejen z oboru finančního práva, ale členové katedry spolupracují také na mezioborových projektech. V základu je možno rozdělit grantovou činnost do oblasti vědecké práce se studenty, 4 která se realizuje v projektech specifického vědeckého výzkumu a v projektech studentských projektů v rámci podpory poskytované Grantovou agenturou Univerzity Karlovy, a grantovou činnost samotných akademických pracovníků, ve kterém je zapojení studentů minoritní, a to aktuálně zejména v rámci mezioborového projektu PRVOUK P06 s názvem Veřejné právo v kontextu europeizace a globalizace. Cílem uskutečňování projektů specifického vědeckého výzkumu je primárně rozvoj vědeckých schopností studentů specializujících se v oblasti oboru finančního práva a jeho podoborů, a to pod dohledem a za pomoci zkušených vědeckých pracovníků katedry. Od roku 2011, kdy katedra získala tento grant poprvé, byly realizovány projekty specifického vědeckého výzkumu následujících témat: Právní otázky daňové, fiskální a monetární podpory hospodářského růstu v zemích střední Evropy v letech 2011 až 2015 (2011), Finačněprávní nástroje boje s dluhovou krizí (2012), Vývoj finančněprávní regulace ve vybraných zemích Evropské unie (2013), Tendence právní regulace v oboru finančního práva v České republice v interakci s unijní právní úpravou (2014), Perspektivy vývoje finančního práva v České republice a Evropské unii (2015) a Finance a informační technologie z perspektivy recentní legislativy Evropské unie (2016). Právě letošní projekt Finance a informační technologie z perspektivy recentní legislativy Evropské unie je představitelem mezioborového projektu specifického vědeckého výzkumu. Vlastním obsahem projektu je výzkum zaměřený na zkoumání vlivu právní regulace Evropské unie na oblast financí a informačních technologií, se zaměřením na jejich vzájemnou synergii. Tato oblast je v současnosti předmětem rychlých a zásadních změn, které vyžadují, aby byly podrobeny zásadnímu vědeckému zkoumání. Oblast financí a informačních technologií podstatně ovlivňuje život společnosti, a proto si žádá podrobnou veřejnoprávní regulaci. Vědecké bádání studentů uskutečňované v rámci projektu má několik základních obsahových úrovní, prvním pilířem je rovina daňově-právní, a to právě i s ohledem na možnost využití informačních technologií, druhým pilířem je oblast rozpočtová, opět také se zaměřením na možnost využití informačních technologií při řízení veřejných financí, třetím pilířem pak je oblast regulace finančního trhu, včetně využití informačních 4 K zapojení studentů do vědecké činnosti v oboru finančního práva a finanční vědy srovnej: KOHAJDA, Michael. Zapojení studentů do výzkumu v oblasti finančního práva. In Papoušková, Zdenka (ed.) a kol (ed.). Finanční právo pedagogická disciplína, věda, praxe. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2012, s ISBN

37 technologií na tomto poli, čtvrtým pilířem pak ochrana práv průmyslového a duševního vlastnictví k produktům informační společnosti (zejména databází, softwaru a doménových jmen), a to i s ohledem na jejich využití ve veřejných financích, pátým pilířem bádání je vliv informačních technologií na vybrané politiky Evropské unie. Všechny tyto oblasti jsou zkoumány zejména z perspektivy unijního práva, avšak samozřejmě i s ohledem na jeho odraz v právu vnitrostátním, zejména v právním řádu České republiky. V tomto projektu je zapojeno 16 studentů, povětšinou interních doktorandů zabývajících se problematikou finančního, evropského nebo trestního práva. Základními výstupy projektu jsou vědecké publikace těchto studentů včetně nejméně jedné společné cizojazyčné vědecké monografie a prezentace výsledků vědeckého bádání samotnými studenty na odborných událostech, zejména konferencích. V rámci soutěží Grantové agentury Univerzity Karlovy je možné, aby si studenti podávali samostatné vědecké projekty, do nichž zapojí alespoň jednoho pedagogického pracovníka, obvykle svého školitele, a často také další studenty bádající v podobné oblasti. Tyto projekty bývají víceleté, obvykle dvoj- nebo trojleté a pokrývají tak finanční potřeby realizace výzkumu během doktorského studia. Od specifického vědeckého výzkumu se liší zejména nižším počtem osob zapojených v projektu, nižším objemem finančních prostředků a právě studentem jako hlavním řešitelem v projektu. V posledních letech uspělo v celouniverzitní soutěži o poskytnutí financování několik interních doktorandů z Katedry finančního práva a finanční vědy. Jedná se například o projekt hlavního řešitele Martina Hobzy s názvem Poskytování služeb na finančním trhu pod vlivem rekodifikace (počátek realizace v roce 2014), hlavního řešitele Víta Kropjoka Přeshraniční aspekty ozdravných postupů a řízení rizik vybraných subjektů finančního trhu Evropské unii (počátek realizace v roce 2015) nebo hlavního řešitele Jana Řeholy Regulace přeshraničního provozování online hazardních her vytváření pravidel v neharmonizovaných oblastech poskytování služeb (počátek realizace v roce 2016). Akademičtí pracovníci katedry se v letech 2012 až 2016 účastnili velkého mezioborového grantu v rámci institucionální podpory vědy na Univerzitě Karlově. Na její právnické fakultě byly v této době realizovány tři takovéto projekty: P04 Institucionální a normativní proměny práva v evropském a globálním kontextu", P05 Soukromé právo XXI. století " a P06 Veřejné právo v kontextu europeizace a globalizace". Právě v posledním projektu P06 byl uskutečňován i výzkum v oblasti finančního práva a jeho podoborů. Akademičtí pracovníci se ve svém výzkumu zaměřili na všechny podobory finančního práva, od obecných teoretických otázek, po otázky spojené s daňových právem, přes problematiku rozpočtového práva, po oblast finančního systému, jeho subjektu, trhů a služeb. 5 Závěr V tomto článku byly čtenářům předloženy základní informace o výuce a vědecké činnosti na poli oboru finanční právo a finanční věda a jeho součástí uskutečňované na Katedře finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Problematika finančního práva a finanční vědy je v současné době pevně ukotvena v rámci výuky v oboru právo a právní věda. V rámci studijních programů je studentům jednak uložena povinnost absolvovat povinný kurz finančního práva, který zahrnuje jak fiskální, tak nefiskální součásti problematiky finančního práva, vedle toho také některé hraniční oblasti styku problematiky oboru finančního práva s jinými právními obory, které souvisejí s oborem finančního práva a z pedagogického hlediska je vhodné je na právnické fakultě vyučovat, nicméně nejsou obsahem vyučovaných předmětů na jiných katedrách. Finančněprávní věda je pak realizována jak v oblasti vědeckého bádání studentů, zejména studentů doktorských programů, tak v prostředí vědeckých projektů samotných akademických pracovníků. Hlavním výstupem vědeckých projektů je především publikační činnost řešitelů, která je na poli finančního práva a finanční vědy v porovnání s jinými právními obory (resp. s vědeckými projekty uskutečňovanými na jiných katedrách pražské fakulty) poměrně bohatá. Použitá literatura: 36

38 KOHAJDA, Michael. Zapojení studentů do výzkumu v oblasti finančního práva. In Papoušková, Zdenka (ed.) a kol. Finanční právo pedagogická disciplína, věda, praxe. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2012, s ISBN Kontaktní údaje: doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D.; JUDr. Petr Kotáb, Ph.D. kohajda@prf.cuni.cz; kotabp@prf.cuni.cz Právnická fakulta Univerzity Karlovy nám. Curieových 901/ Praha 1 Česká republika 37

39 Výučba finančného práva a colného práva na Právnickej fakulte UPJŠ v Košiciach 1 Ivana Forraiová, Karin Prievozníková Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach Abstrakt v anglickom jazyku: In the area of Central Europe there is observed a consensus on the necessity for inclusion of Financial law in the education process in the framework of legal education. Currently, Financial law is a part of education not only on the all of the Law faculties in Central Europe, but also in universities/colleges focused on business and management. The authors in this paper illustrate the content of Finance law education and its sub-sector, Customs law, on the Faculty of Law, Pavol Jozef Šafárik University in Košice. Abstrakt: V stredoeurópskom priestore panuje zhoda v názore na nevyhnutnosť zaradenia finančného práva do výučbového procesu v rámci právneho vzdelávania V súčasnosti sa finančné právo vyučuje nielen na všetkých právnických fakultách v stredoeurópskom priestore, ale i na vysokých školách ekonomického a manažérskeho zamerania. Autorky v príspevku ozrejmujú obsahové zameranie výučby finančného práva a jeho pododvetvia, colného práva, na Právnickej fakulte Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach (PrávF UPJŠ). Kľúčové slová v anglickom jazyku: Financial law, Customs law, Faculty of Law, UPJS Kľúčové slová: finančné právo, colné právo, Právnická fakulta, UPJŠ 1 Úvod Keďže komplexnosť a komplikovanosť súčasných procesov prebiehajúcich pod vplyvom globalizácie so sebou prináša aj zvyšovanie nárokov na všeobecnú vzdelanostnú úroveň jednotlivcov, tak aj úlohou spoločenskovedného vzdelávania by malo byť nielen získavanie informácií, ale predovšetkým hľadanie kauzality vzťahov a procesov, v každej z oblastí hospodárskeho života v súčasnom svete. 2 Finančné právo, ktoré vyniká komplexnosťou oblasti svojho zamerania, zložitosťou a celkovou rozsiahlosťou predmetu záujmu, sa v naznačenej súvislosti bez pochybností významným spôsobom podieľa na formovaní vedomostnej úrovne a (špecificky právneho vedomia) študentov, a to hlavne právnických fakúlt a fakúlt ekonomického a manažérskeho zamerania. Finančné právo sa začalo profilovať nielen ako súbor právnych predpisov, ale i ako pedagogická a vedná disciplína v priebehu 19. storočia. Čo sa týka európskeho priestoru, napríklad Právnické fakulty v susednom Rakúsku začali v tomto období zaradzovať do učebných osnov prednášky z finančného práva. Skúška z finančného práva v tomto období obligatórnou súčasťou skúšky pre uchádzačov do štátnej služby. V porovnaní s inými humanitnými resp. spoločensko- 1 Príspevok vznikol ako čiastkový výstup grantového projektu VEGA č. 1/0375/15 Daňové úniky a daňové podvody a právne možnosti ich predchádzania (inštitútmi daňového, obchodného a trestného práva). 2 ČERVENÁ, K.: Vzdelávanie ako zdroj rozvoja znalostnej spoločnosti na Slovensku? In: Prínos spoločenských vied k rozvoju znalostnej spoločnosti. Zborník príspevkov. Medzinárodné kolokvium organizované Katedrou humanitných vied Stavebnej fakulty STU. Slovenská technická univerzita v Bratislave, s. 8. K téme pozri ďalej aj ČIPKÁR, J.: Premeny vzdelanosti a vzdelávania na konci postmodernej doby In: Veda, technika a spoločenské vedy vo vzdelávaní na technických univerzitách. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, s , ČIPKÁR, J.: Problematika globalizácie v spoločenskovednom vzdelávaní. In: Spoločenskovedné vzdelávanie na technických univerzitách a proces globalizácie. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, s a ČIPKÁR, J.: Humanizácia vzdelávania v postmodernej spoločnosti. In: Humanizácia vzdelávania na technických univerzitách. Bratislava: STU, s

40 vednými disciplínami, berúc do úvahy, že výučba práva prebiehala aj na univerzitách v stredoveku, sa na prvý pohľad môže zdať, že finančné právo ako pedagogická disciplína objavila pomerne neskoro. Treba však zobrať do úvahy, že práve v tomto období ešte len nastala profilácia základným finančno-právnych inštitútov, vrátane samotných verejných financií a zvyšovanie ich dôležitosti. 3 V súčasnosti sa finančné právo vyučuje nielen na všetkých právnických fakultách v stredoeurópskom priestore, ale i na vysokých školách ekonomického a manažérskeho zamerania. Prečo je finančné právo považované za natoľko významné právne odvetvie? Odpoveď súvisí so skutočnosťou, že štát má imanentný záujem na tom, aby premeny peňažnej masy a jej častía teda tvorba, prerozdeľovanie a používanie, prebiehali lege artis. Je viac než zrejmé, že peňažné vzťahy reprezentujú natoľko relevantnú kategóriu vzťahov, že prevažná ich väčšina je regulovaná objektívnym právom. Keby v hospodárskom živote dochádzalo okamžite a plynule s tvorbou hrubého domáceho produktu k jeho rozdeľovaniu a realizácii (spotrebe), štát, verejné korporácie obchodné spoločnosti a iní podnikatelia ani jednotlivci by nemuseli mať žiadne voľné peňažné prostriedky. Štát by príjmy použil bezprostredne na krytie výdavkov, takže by nebol nutný ani inštitút štátneho rozpočtu či rozpočtových fondov a pod. 4 V bežnom ekonomickom živote sme ale svedkami opačnej situácie, kedy sa v priebehu vytvárania, rozdeľovania a realizácie hrubého domáceho produktu vytvárajú buď to dočasne alebo i trvalo voľné peňažné prostriedky, ktoré vo svojom súhrne vystupujú vo forme peňažnej masy, a to hotovostnej a bezhotovostnej. Práve táto skutočnosť odôvodňuje potrebu regulácie peňažnej masy realizáciou noriem finančného práva. Z uvedeného vyplýva, že predmetom finančného práva je osobitný okruh spoločenskoekonomických a majetkových vzťahov, ktoré vznikajú pri sústreďovaní peňažných prostriedkov do štátnych, resp. iných verejných fondov, pri procese redistribúcie týchto peňažných prostriedkov a ich opätovného využívania. Tieto vzťahy sú vždy vyjadrené v peniazoch. Finančné právo v nazeraní naň ako na samostatné právne odvetvie je vedecko-názorovou samozrejmosťou 5, obdobne tak panuje zhoda v názore na nevyhnutnosť, vzhľadom na nesmerne široké pole jeho pôsobnosti, identifikovať v rámci tohto právneho odvetvia konkrétnejšie pododvetvia, ktoré sú vyjadrením existencie homogénnejších skupín určitých vzťahov podrobených právnej regulácii. V tejto súvislosti Mastalski konštatuje, že finančné právo je voľnou federáciou samostatných odvetví práva regulujúcich spoločenské vzťahy v oblasti zhromažďovania a rozdeľovania verejných peňažných zásob a ovplyvňovania tvorby ponuky peňazí. 6 Vnútorne je teda finančné právo diferencované a prehľadne štruktúrované podľa príbuznosti noriem do pododvetví, pričom najčastejšie je akceptované jeho delenie na: - Rozpočtové právo - Colné právo - Devízové právo - Menové právo - Bankové právo Čo sa týka podsystémov v systéme finančného práva, na právnickej fakulte UPJŠ v KE prebieha výučba colného práva. V českom akademicko-právnom prostredí, ako aj u niektorých slovenských autorov, sa stretneme aj, s nášho pohľadu zjednodušeným názorom 7, že pododvetvím práva finančného je aj právo daňové. V tomto kontexte považujeme za dôležité upozorniť na to, že daňové právo 3 Spracované podľa GRÚŇ, Ľ.: Finanční právo na pozadí materiálních základů jeho výuky v České republice a na Slovensku In: PRÁVO. Časopis pro právní teorii a praxi, 2009, roč. II., č. 3, s BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., a kol.: Finanční právo. 5. upravené vydání Praha: C. H. Beck, s Tamtiež, s MASTALSKI, R. In MASTALSKI, R., MASTALSKA, FOJCIK, E. (eds.). Prawo finansowe. Warsawa, 2001: Lex a Wolters Kluwer business, s. 37 In: MRKÝVKA, P. Determinace a diverzifikace finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, s PAULIČKOVÁ, A., GRÚŇ. Ľ.: Finančné právo na Slovensku. Bratislava: EUROUNION, s

41 v súčasnosti možno považovať za samostatné právne odvetvie, čo je dostatočne preukázané poukázaním na vybrané charakteristiky tohto právneho odvetvia 8. Okrem uvedených jednoznačne akceptovaných pododvetví môžeme v rámci finančného práva identifikovať aj skupinu právnych noriem regulujúcich verejné príjmy a verejné výdavky, ktoré sú nie vždy prezentované ako imanentná súčasť rozpočtového práva, ale aj osobitne ako pododvetvie právo verejných príjmov a právo verejných výdavkov. K diverzifikácii finančného práva však možno pristupovať aj ďalším spôsobom, rozlíšením jeho fiskálnej časti a nefiskálnej časti. Ide o rozdelenie menej frekventované, zato však plne opodstatnené. Rozpočtové právo, ktoré je predmetom nášho záujmu, patrí do tzv. fiskálnej časti finančného práva, pričom zároveň tvorí jeho nosnú časť. Okrem neho je jeho súčasťou skupina právnych noriem známa ako právo verejných príjmov, ďalej, pochopiteľne, právo verejných výdavkov. Fiskálnu časť finančného práva, alebo právo verejných financií netvoria jeden kodifikovaný celok, ale súbory noriem finančného práva s rôznou intenzitou vzájomných väzieb, avšak so spoločnou predmetovou väzbou k verejným financiám. Tieto súbory sa vyznačujú špecifickým predmetom regulácie, ktorým je špecifický segment verejných financií, a tým aj určitú modifikáciu metódy právnej regulácie, ktorá zodpovedá charakteru daných verejných financií, mimo iného i momentu ich realizácie v rámci verejnej finančnej činnosti, resp. danej etape pri tvorbe, rozdeľovaniu a využívaní verejných peňažných fondov. 9 Do nefiskálnej časti finančného práva potom zaradzujeme odvetvia, akými sú najmä právo menové, právo devízové a právo finančného trhu. 2 VÝUKA PREDMETU FINANČNÉ PRÁVO NA PrávF UPJŠ V súčasnom období je výučba Finančného práva na PrávF výrazne ovplyvnená viacerými faktormi: 1) Ako je všeobecne známe, daňové právo je v rámci košickej školy ponímané ako samostatné právne odvetvie. Daňové právo je zaradené ako povinný predmet výučby 10 v prvom ročníku dvojročného magisterského štúdia, a to v obidvoch semestroch. Popri predmetoch Daňové právo I (zimný semester) a Daňové právo II (letný semester), Katedra finančného práva, daňového práva a ekonómie zabezpečuje v súvislosti s daňovým právom aj výučbu Klinky daňového práva 11 a predštátnicovú výučbu daňového práva v intenciách predmetu Daňové právo- štátna skúška v zimnom semestri druhého ročníka dvojročného magisterského štúdia. 12 2) Finančné právo je zaradené medzi povinne voliteľné predmety v druhom ročníku trojročného bakalárskeho štúdia v zimnom semestri (Finančné právo I) a podľa záujmu študentov spravidla v aj v letom semestri (Finančné právo II) akademického roka. 3) Výučba samostatného predmetu Colné právo umožňuje hlbšie poznanie problematiky colníctva. 8 K tomu bližšie napr. BABČÁK, V.: Daňové právo Slovenskej republiky. Bratislava: Epos, s. 35 a nasl. alebo BUJŇÁKOVÁ, M.: Opodstatnenosť daňového práva ako samostatného odvetvia práva v právnom poriadku Slovenskej republiky In: Zeszyty naukowe Uniwersytetu Rzeszowskiego: seria Prawnicza: Prawo 3: zeszyt 34/2005. Rzeszów: Wydawnictwo Uniwersitetu Rzeszowskiego, s MRKÝVKA, P. Determinace a diverzifikace finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, s K výučbe daňového práva pozri napr. KOČIŠ, M., ROMÁNOVÁ, A.: Aktuálne výzvy daňového práva a ich didaktická transformácia do výučby. Prešov: Katedra pedagogiky FHPV PU v Prešove, s ŠTRKOLEC, M.: Klinika daňového práva na Právnickej fakulte Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach. In: Daně a finance, 2015, suppl. 1, Roč. XXIII, s Okrem pedagogickej činnosti Katedra finančného práva, daňového práva a ekonómie vyvíja aj intenzívnu vedecko-výskumnú činnosť. V súčasnosti sa zaoberá veľmi aktuálnou témou daňových únikov a daňových podvodov, a to v intenciách grantového projektu VEGA č. 1/0375/15 Daňové úniky a daňové podvody a právne možnosti ich predchádzania (inštitútmi daňového, obchodného a trestného práva). 40

42 Tematický plán prednášok z predmetu Finančné právo I. v zimnom semestri II. ročníka bakalárskeho denného štúdia v AR 2016/2017 je obsahovo zameraný na nasledovne uvedené oblasti: - financie, ich podstata, členenie a funkcie. Podstata, pojem a členenie financií. Verejné financie, ich podstata a funkcie. Základné články verejných financií a ich všeobecná charakteristika: štátny rozpočet, štátne účelové a iné verejné peňažné fondy, rozpočty územnej samosprávy (obcí a vyšších územných celkov), financie štátnych podnikov. - organizácia finančnej sústavy [národné a medzinárodné finančné orgány (mimo EÚ)]. Pojmové vymedzenie finančného orgánu. Členenie finančných orgánov. Orgány štátnej správy pre oblasť verejných financií. Orgány bankovej sústavy. Finančné a iné orgány územnej samosprávy. Iné (špecializované) finančné orgány. Medzinárodné (nadnárodné) finančné orgány a inštitúcie (Medzinárodný menový fond. Skupina Svetovej banky. Európska banka pre obnovu a rozvoj. Rozvojová banka Rady Európy. Banka pre medzinárodné zúčtovanie. Medzinárodná banka pre hospodársku spoluprácu. Svetová obchodná organizácia. Organizácia pre hospodársku spoluprácu a rozvoj). - finančné právo v systéme práva. Predmet, metódy a systém slovenského finančného práva. Pojem, funkcie a princípy slovenského finančného práva. Všeobecná charakteristika jednotlivých pododvetví slovenského finančného práva. - finančné právo v systéme práva. Vzťah finančného práva k iným právnym odvetviam. Pojem a členenie prameňov slovenského finančného práva. Veda o finančnom práve, jej predmet, metódy, systém a aktuálne otázky. - finančné právo v systéme práva. Finančná kontrola, dohľad, audit. Finančnoprávne normy, ich podstata a členenie. Realizácia finančno-právnych noriem v praxi. Finančno-právne vzťahy, ich podstata, predpoklady a prvky. Charakteristické znaky finančno-právnych vzťahov. Podstata, funkcie a druhy finančnej kontroly. Subjekty vykonávajúce finančnú kontrolu (NR SR. vláda SR. Úrad vlády SR. Ministerstvo financií SR. orgány finančnej správy. Najvyšší kontrolný úrad SR atď.). Dohľad a audit v oblasti finančno-právnych vzťahov. - rozpočtové právo všeobecná časť. Podstata slovenského rozpočtového práva, jeho pojmové vymedzenie a členenie. Pramene slovenského rozpočtového práva. Rozpočtovo-právne vzťahy, ich charakteristika a členenie. - rozpočtové právo všeobecná časť. Ekonomická a právna podstata štátneho rozpočtu, rozpočtov obcí a rozpočtov vyšších územných celkov. Funkcie verejných rozpočtov. Rozpočtová sústava verzus rozpočet verejnej správy. - rozpočtové právo všeobecná časť. Rozpočtové zásady (pravidlá) v slovenskom rozpočtovom práve. Porušenie finančnej disciplíny. Finančné vzťahy s eú. - rozpočtové právo štátu. Štátny rozpočet a jeho skladba. Správca kapitoly štátneho rozpočtu, jeho oprávnenia a povinnosti. Rozpočty štátnych účelových fondov. Štátny dlh, štátne aktíva a štátne pasíva. - rozpočtové právo štátu. Rozpočtový proces, jeho pojem a podstata. Vzťah rozpočtového procesu na úrovni štátneho rozpočtu k zákonodarnému procesu. Etapy rozpočtového procesu. Rozpočtové provizórium. - rozpočtové právo územnej samosprávy. Príjmy a výdavky rozpočtov územnej samosprávy (obcí a vyšších územných celkov). Rozpočtové a finančné hospodárenie územnej samosprávy a jeho osobitosti. Pravidlá používania návratných zdrojov financovania územnej samosprávy. Pravidlá uzatvárania zmlúv pri verejnom obstarávaní. Osobitosti hospodárenia obcí a vyšších územných celkov. Ozdravný režim obce. Nútená správa obce. - rozpočtové právo procesné. Rozpočtový proces obce a vyššieho územného celku (rozpočet a viacročný rozpočet, ich zostavovanie a schvaľovanie. Rozpis rozpočtu, plnenie rozpočtu a zmeny rozpočtu. Záverečný účet). - zmeny vo finančnom zákonodarstve. Tematický plán prednášok z predmetu Finančné právo I. v letnom semestri II. ročníka bakalárskeho denného štúdia je koncipovaný nasledovne: 41

43 - hospodárenie rozpočtových a príspevkových organizácií charakteristika rozpočtových a príspevkových organizácií. pravidlá rozpočtového a finančného hospodárenia štátnych a obecných rozpočtových a príspevkových organizácií. práva a povinnosti rozpočtovej a príspevkovej organizácie. podnikateľská činnosť rozpočtových a príspevkových organizácií. - hospodárenie verejnoprávnych inštitúcií (i.) finančné zdroje a finančné hospodárenie sociálnej poisťovne. finančné zdroje a finančné hospodárenie rozhlasu a televízie Slovenska. finančné zdroje a finančné hospodárenie verejných vysokých škôl. - hospodárenie verejnoprávnych inštitúcií (ii.) finančné zdroje a finančné hospodárenie tlačovej kancelárie SR. finančné zdroje a finančné hospodárenie audiovizuálneho fondu. finančné zdroje a finančné hospodárenie slovenskej národnej akreditačnej služby. - hospodárenie vybraných neziskových subjektov. finančné zdroje a finančné hospodárenie cirkví a náboženských spoločností. finančné zdroje a finančné hospodárenie politických strán a politických hnutí. finančné zdroje a finančné hospodárenie neinvestičných fondov. finančné zdroje a finančné hospodárenie neziskových organizácií poskytujúcich všeobecne prospešné služby. - hospodárenie štátnych podnikov finančné hospodárenie štátnych podnikov. pravidlá finančného hospodárenia. tvorba a použitie peňažných fondov a finančných zdrojov štátneho podniku. - colné právo (i.) právna úprava colníctva. podstata, pojem, predmet, pramene a funkcie colného práva. colné režimy. - colné právo (ii.) colné konanie, jeho podstata a účel. vzťah colného konania a správneho konania. začatie a priebeh colného konania. rozhodnutie v colnom konaní. - vybrané otázky práva finančného trhu (i.) podstata, funkcie a rozdelenie finančných trhov. postavenie práva finančného trhu v systéme práva. podstata, predmet a systém práva finančného trhu. charakteristika vzťahov vznikajúcich v rámci práva finančného trhu. - vybrané otázky práva finančného trhu (ii.) vnútroštátne a úniové pramene práva finančného trhu. všeobecná charakteristika nástrojov a subjektov finančného trhu. ochrana vkladov a fond ochrany vkladov. - vybrané otázky práva finančného trhu (iii.) národná banka Slovenska a jej pôsobnosť pri výkone dohľadu nad finančným trhom. subjekty podliehajúce dohľadu národnej banky Slovenska. všeobecné zásady výkonu dohľadu. útvar dohľadu nad finančným trhom a jeho pôsobnosť. dohľad na mieste a dohľad na diaľku. konanie pred národnou bankou Slovenska. garančný fond investícií. - menové právo (finančno-právne aspekty) mena a menové právo. pôsobnosť európskej centrálnej banky a národnej banky Slovenska v menovej oblasti. právna úprava eura. pravidlá peňažného obehu. - bankové právo a poistné právo (finančno-právne aspekty) finančno-právne aspekty bankovníctva. vzťahy národnej banky Slovenska a obchodných bánk. právne postavenie, pôsobnosť a právomoc poisťovní a zaisťovní. tvorba a použitie poistných rezerv a poistných fondov. - devízové právo vymedzenie a objasnenie základných devízových pojmov. devízové orgány a ich pôsobnosť podľa devízového zákona. devízová licencia. práva a povinnosti tuzemcov a cudzozemcov. práva a povinnosti devízových miest. obchod a obchodovanie s devízovými hodnotami. devízový dohľad. nadobúdanie nehnuteľností v tuzemsku. 3 VÝUČBA PREDMETU COLNÉ PRÁVO NA PrávF UPJŠ Problematika cla, colníctva, ako aj ich právnych aspektov v hmotno-právnej i procesnoprávnej rovine, bola vždy predmetom zvýšenej pozornosti moderných spoločností. Každý štátny útvar si od najstarších čias chránil svoje záujmy v oblasti pohybu tovaru, osôb, pracovnej sily, atď. Právo v tomto zmysle zohrávalo stále rozhodujúcu a nezastupiteľnú úlohu. Žiadny iný nástroj spoločenskej regulácie najmä v súčasnosti nemá svoju vnútornú silu a schopnosť lepšie vyjadrovať a chrániť tieto záujmy. Z tohto pohľadu je plne na mieste názor o chápaní práva ako významného 42

44 nástroja organizácie, existencie, realizácie a ďalšieho rozvoja spoločenských vzťahov, ktoré upravuje 13. Toto bez akýchkoľvek pochybností platí aj o tej skupine právnych noriem, ktoré vytvárajú colné právo. K tomu, aby colné právo mohlo plniť najmä svoju regulatívnu, ochrannú a represívnu funkciu, musí byť vyjadrené adekvátnym spôsobom v normách najvyššej právnej sily. Colné zákonodarstvo na Slovensku prechádzalo najmä v období pred vstupom a v súvislosti so vstupom SR do EÚ dňa 1.mája 2004 zásadnými premenami. Dôkazom toho boli časté zmeny v právnej úprave colníctva, resp. prijímanie nových právnych predpisov. Bezprostredne pred 1.májom 2004 upravovali colnú problematiku na Slovensku najmä zákon č.238/2001 Z. z. Colný zákon v znení neskorších právnych predpisov, ďalej zákon č.59/1997 Z. z. o ochrane pred dumpingom pri dovoze tovaru, vyhláška č.251/2001 Z. z., ktorou sa vykonávajú niektoré ustanovenia Colného zákona v znení neskorších právnych predpisov atď. SR pred svojim vstupom do EÚ musela splniť celý rad podmienok, ktoré sa týkali zosúladenia nášho právneho poriadku s vtedajším právom EÚ. Harmonizácia nášho vnútroštátneho práva s európskym komunitárnym právom a tzv. úniovým právom sa dotkla všetkých právnych odvetví a právnych inštitútov, nevynímajúc z toho ani oblasť právnej úpravy colníctva. Podstatu colného práva určuje povaha právnych noriem, ktoré upravujú určitú špecifickú oblasť spoločenských vzťahov, vo svojej podstate finančno-právnych vzťahov, vznikajúcich v súvislosti s prechodom tovaru cez štátnu, resp. colnú hranicu. Colné právo upravuje tieto spoločenské vzťahy tým, že jednotlivým subjektom, ktoré v nich vystupujú, priznáva presne vymedzený okruh práv a povinností v súvislosti s prechodom tovaru cez colnú hranicu. Tým sa uvedené vzťahy stávajú druhom právnych vzťahov, a to tých vzťahov, pre ktoré sa zaužívalo označenie colno-právne vzťahy. 14 Čo sa týka výučby colného práva, tematický plán prednášok z predmetu Colné právo v letnom semestri I. ročníka magisterského denného štúdia je obsahovo zameraný na nasledovne uvedené oblasti: - vývoj právnej úpravy colníctva a cla. Podstata a funkcie cla. Vývoj právnej úpravy colníctva na území Slovenska. Podstata, pojem, funkcie a druhy cla. - všeobecno-teoretické otázky colného práva. Pojem, predmet a systém colného práva. Colné právo hmotné a colné právo procesné. Pramene colného práva. Vzťah colného práva k iným právnym inštitútom a právnym odvetviam. - organizácia, právomoc a pôsobnosť orgánov štátnej správy v colníctve. Ministerstvo financií SR, jeho postavenie a kompetencia v oblasti colníctva, finančné riaditeľstvo SR, jeho postavenie a kompetencia. Colné úrady, ich postavenie a kompetencia. Kriminálny úrad finančnej správy, jeho postavenie a kompetencia. - prvky colno-právneho vzťahu. Podstata a charakteristické znaky colno-právneho vzťahu. Základné a ostatné náležitosti colno-právneho vzťahu: subjekt cla (colnoprávneho vzťahu), predmet cla (colno-právneho vzťahu). Sadzba cla, splatnosť cla, oslobodenie tovaru od dovozného cla alebo vývozného cla. - colný dohľad. Podstata colného dohľadu. Formy výkonu colného dohľadu: colná kontrola, colné konanie, následná kontrola a iný postup colného orgánu. - podstata, účel a zásady colného konania. Podstata a účel colného konania. Vzťah colného konania k správnemu konaniu a k daňovému exekučnému konaniu. Zásady colného konania: Zásada zákonnosti. Dispozičná zásada a zásada oficiality. Zásada hospodárnosti a rýchlosti konania. Zásada úzkej súčinnosti subjektov zúčastnených na konaní. Zásada dvojstupňového konania. Zásada náležitého zistenia skutkového stavu. Zásada voľného hodnotenia dôkazov. Zásada ústnosti a zásada písomnosti. Zásada verejnosti a zásada neverejnosti. Zásada rovnosti procesného postavenia účastníkov konania. - subjekty a účastníci colného konania. Deklarant ako účastník colného konania. Tretie osoby a ich štruktúra. Procesné zastúpenie. - colné konanie. Začatie colného konania: Podanie colného vyhlásenia. Procesné účinky začatia colného konania. Priebeh colného konania: procesné úkony na strane deklaranta, procesné úkony na strane colného úradu. Miesto uskutočnenia colného 13 Pozri: BABČÁK, V.: Základy finančného práva I. časť. Košice: Právnická fakulta UPJŠ, s Spracované podľa BABČÁK, V.: Finančné právo na Slovensku a v Európskej únie. Bratislava: Eurokódex, s

45 konania: pojmové vymedzenie colného priestoru. Rozhodnutie v colnom konaní: druhy rozhodnutí v colnom konaní a lehoty na rozhodnutie. - riadne a mimoriadne opravné prostriedky. Riadne opravné prostriedky: odvolanie a námietky Mimoriadne opravné prostriedky: obnova konania, preskúmanie rozhodnutia mimo odvolacieho konania, protest prokurátora proti rozhodnutiu colného orgánu. - vynucovacie opatrenia v colnom konaní a porušenie colných predpisov. Vynucovacie opatrenia v colnom konaní: vymáhanie nedoplatkov, zaistenie tovaru alebo veci. Zodpovednosť za porušenie colných predpisov. Colný delikt a sankcie za colný delikt. Colný priestupok a sankcie za colný priestupok. 4 Záver Finančné právo predstavuje jedno z najvýznamnejších a dá sa bez akýchkoľvek pochybností konštatovať, že aj tradičných pozitívno-právnych odvetví integrovaných do slovenského právneho poriadku. V súhrne svojich znakov a charakteristík zároveň reprezentuje jeden z najdôležitejších nástrojov uskutočňovania finančnej politiky štátu. Finančné právo chápané ako odvetvová právna disciplína predstavuje súhrn špecifických právnych noriem, ktoré upravujú spoločensko-ekonomické vzťahy vznikajúce v súvislosti so sústreďovaním peňažných prostriedkov do štátnych a iných verejných peňažných fondov, ich rozdeľovaním a používaním na prospech zabezpečovania jednotlivých funkcií, verejných úloh a potrieb štátu, obcí a ostatných samosprávnych územných celkov, ako aj iných verejnoprávnych subjektov a úloh vyplývajúcich. 15 Zároveň finančné právo predstavuje aj vedeckú a pedagogickú disciplínu. Aj keď sa pohľad odbornej verejnosti na diverzifikáciu finančného práva v mnohých aspektoch odlišuje, v čom panuje zhoda, je názor na nevyhnutnosť jeho zaradenia do výučbového procesu v rámci minimálne vo forme povinne voliteľného predmetu. Vo všeobecnosti možno konštatovať, že kvalitné finančno-právne vzdelávanie, ako súčasť právneho vzdelávania, sa pozitívnym spôsobom podieľa na formovaní osobnosti študentov. 16 V širších súvislostiach možno v tomto kontexte poznamenať, že vzdelanie ako také môže byť dokonca jeden z významných faktorov rozvoja spoločnosti. 17 Použitá literatúra: BABČÁK, V.: Daňové právo Slovenskej republiky. Bratislava: Epos, s. ISBN BABČÁK, V.: Finančné právo na Slovensku a v Európskej únii. Bratislava: Eurokódex. 2012, 832 s. ISBN BABČÁK, V.: Základy finančného práva I. časť, Právnická fakulta UPJŠ, Košice, s. ISBN BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., a kol.: Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN: BUJŇÁKOVÁ, M.: Opodstatnenosť daňového práva ako samostatného odvetvia práva v právnom poriadku Slovenskej republiky In: Zeszyty naukowe Uniwersytetu Rzeszowskiego: seria Prawnicza: Prawo 3: zeszyt 34/2005. Rzeszów: Wydawnictwo Uniwersitetu Rzeszowskiego, s ISSN ČERVENÁ, K.: Vzdelávanie ako zdroj rozvoja znalostnej spoločnosti na Slovensku? In: Prínos spoločenských vied k rozvoju znalostnej spoločnosti. Zborník príspevkov. Medzinárodné kolokvium organizované Katedrou humanitných vied Stavebnej fakulty STU. Slovenská technická univerzita v Bratislave, s. 8. ISBN PAULIČKOVÁ, A, BAKEŠ, M.: Finančné právo na Slovensku a v Čechách. Bratislava: Eurounion, s ČERVENÁ, K Kvalita vzdelávania ako podmieňujúci faktor kultivácie osobnosti. In: Možnosti kultivácie osobnosti v technologickom veku. Košice: TU Košice, Katedra spoločenských vied, 2013, s ČEVENÁ, K., HUČKOVÁ, R.: Súčasné vysokoškolské vzdelávanie na Slovensku ako determinant sociálneho rozvoja spoločnosti? In: Vzdelávanie ako determinant rozvoja sociálneho podnikania : zborník vedeckých štúdií. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela, s

46 ČERVENÁ, K. Kvalita vzdelávania ako podmieňujúci faktor kultivácie osobnosti In: Možnosti kultivácie osobnosti v technologickom veku : zborník recenzovaných vedeckých prác s medzinárodnou účasťou. Košice : TU Košice, Katedra spoločenských vied, s ISBN ČEVENÁ, K., HUČKOVÁ, R.: Súčasné vysokoškolské vzdelávanie na Slovensku ako determinant sociálneho rozvoja spoločnosti? In: Vzdelávanie ako determinant rozvoja sociálneho podnikania : zborník vedeckých štúdií. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela, s ISBN ČIPKÁR, J.: Premeny vzdelanosti a vzdelávania na konci postmodernej doby In: Veda, technika a spoločenské vedy vo vzdelávaní na technických univerzitách. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, s ISBN ČIPKÁR, J.: Problematika globalizácie v spoločenskovednom vzdelávaní. In: Spoločenskovedné vzdelávanie na technických univerzitách a proces globalizácie. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, s ISBN ČIPKÁR, J.: Humanizácia vzdelávania v postmodernej spoločnosti. In: Humanizácia vzdelávania na technických univerzitách. Bratislava: STU, s ISBN GRÚŇ, Ľ.: Finanční právo na pozadí materiálních základů jeho výuky v České republice a na Slovensku In: PRÁVO. Časopis pro právní teorii a praxi, 2009, roč. II., č. 3, s. 79. PAULIČKOVÁ, A, BAKEŠ, M.: Finančné právo na Slovensku a v Čechách. Bratislava: Eurounion, s. 9. KOČIŠ, M., ROMÁNOVÁ, A.: Aktuálne výzvy daňového práva a ich didaktická transformácia do výučby. Prešov: Katedra pedagogiky FHPV PU v Prešove, s ISBN PAULIČKOVÁ, A., GRÚŇ. Ľ.: Finančné právo na Slovensku. Bratislava: EUROUNION, s. ISBN: MRKÝVKA, P. Determinace a diverzifikace finančního práva. Brno: Masarykova univerzita, s ISBN ŠTRKOLEC, M.: Klinika daňového práva na Právnickej fakulte Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach. In: Daně a finance, 2015, suppl. 1, Roč. XXIII, s ISSN Kontaktné údaje: JUDr. Ivana Forraiová, PhD. ivana.vojnikova@upjs.sk Katedra finančného práva, daňového práva a ekonómie Kováčska Košice Slovenská republika doc, JUDr. Karin Prievozníková, PhD, karin.prievoznikova@upjs.sk Katedra finančného práva, daňového práva a ekonómie Kováčska Košice Slovenská republika 45

47 Výuka národního hospodářství a ekonomicky zaměřených předmětů na FPR ZČU v Plzni ve vztahu k finančnímu právu Dana Bárková Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická Abstract: The article is focused on teaching of economic disciplines at the Faculty of Law of the University of West Bohemia. It describes in detail the main obligatory two semester course called Law&Economics, the courses that were preceding it, and planned development in the future. The course has always been meant as a preparation for studying the main course of the department Financial Law. Apart from these two obligatory courses, there is a range of elective courses. Most of them are intended to be a bridge between the two main obligatory courses taught by the department. The article briefly describes the contents of the elective courses offered by the department and their position in the curricula of the faculty. It concludes with an appeal to discuss further the content and the importance of economic education at law faculties in general. Abstrakt: Příspěvek se zaměřuje na výuku ekonomických disciplín na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Podrobněji popisuje hlavní povinný dvousemestrální kurz s názvem Právo a ekonomie, kurzy, které mu předcházely, a plánovaný vývoj v budoucnosti. Kurz je a vždy byl zamýšlen především jako propedeutický ve vztahu k hlavnímu kurzu vyučovanému katedrou Finančnímu právu. Kromě těchto dvou povinných kurzů je vyučována řada povinně volitelných kurzů. Příspěvek stručně popisuje i obsah těchto kurzů a jejich postavení ve studijních plánech fakulty. Závěrem vyzývá k diskusi o obsahu a významu ekonomického vzdělání na právnických fakultách obecně. Key words: economic education, financial law, law curricula, interdisciplinary relations. Klíčová slova: ekonomické vzdělání, finanční právo, studijní plán Právo, mezipředmětové vztahy. 1 Úvod O potřebě výuky specificky zaměřeného ekonomického předmětu na právnických fakultách nemůže být pochyb. Byly to ostatně právnické fakulty, kde se obor národního hospodářství vyučoval tradičně, ještě před vznikem samostatného ekonomického školství. To platí zejména ve vztahu k finančnímu právu. Již ve starší české právní literatuře (A. Bráf, J. Kaizl, K. Engliš) je zdůrazňováno, že je třeba se zabývat nejen vědou o finančním právu (tj. strukturou právních norem), ale i finanční vědou zkoumající ekonomickou podstatu toho, co finanční právo upravuje. O této tradici by studenti měli vědět. Na webovém serveru Zlatý fond českého ekonomického myšlení 1 lze nalézt řadu děl starší české ekonomické literatury, jehož autoři byli především právníky (A. Bráf, J. Kaizl, A. Rašín, K. Engliš), a kterých lze využít i pro samostatnou práci studentů. Aby porozuměli podstatě právních norem, měli by studenti chápat i ekonomickou podstatu toho, co upravují. Výuka ekonomických základů pro právníky je tak velmi důležitá zejména u ekonomicky zaměřených oborů práva, k nimž patří ze soukromoprávních disciplín především obchodní právo a z veřejnoprávních disciplín finanční právo. V rámci výuky povinných právních kurzů je třeba se zaměřit především na výuku právních aspektů, studenty je třeba ekonomicky připravit na výuku těchto kurzů. Přitom obecné znalosti ekonomických disciplín nelze u studentů právnických fakult automaticky očekávat. Absolventi obchodních akademií jsou mezi studenty právnických fakult spíše v menšině. V rámci Základů společenských věd na ostatních typech středních škol není vždy ekonomii věnovaná potřebná pozornost. Lze sice očekávat, že se stav zlepší, až budou na vysoké školy přicházet studenti vzdělaní v základech finanční gramotnosti, ale do té doby musí ekonomické vzdělání zabezpečit či sjednotit fakulta sama. 1 Dostupné online na: 46

48 Domnívám se, že na právnických fakultách není třeba příliš zacházet do detailů exaktních metod některých ekonomických přístupů, řešit složité matematické či grafické modely (mnozí studenti volí právnickou fakultu právě proto, aby se vyhnuli matematice). Je však velmi důležité zdůraznit charakter ekonomie jako společenské vědy, upozornit na úskalí ekonomických teorií a modelů, omezenou možnost ekonomických předpovědí. Jde především o ekonomický styl myšlení. Již při výkladu základních ekonomických termínů je proto třeba upozornit i na omezenost neoklasického modelu homo oeconomicus a na to, že předpoklad plné racionality je v reálném životě nedosažitelný. Ekonomie je vědou o člověku, je třeba zdůraznit, že jeho pojetí může být různé. Pro neoklasickou ekonomii je to člověk ekonomický, homo oeconomicus, který je vždy plně informován, a proto se chová za všech okolností racionálně. Jiné ekonomické přístupy mohou přicházet s jiným pojetím člověka, např. Člověk politický (political man, v pojetí politologie, či ekonomie veřejné volby; vyjednává v rámci zájmových skupin, strukturách politické moci); Člověk hierarchický (hierarchical man; pohybuje se ve strukturách nadřízenosti a podřízenosti, např. v armádě, byrokratických či korporátních strukturách); Člověk smluvní (contractual man; institucionální ekonomie, omezená racionalita, žije ve světě psaných i nepsaných smluv); Člověk se zabezpečující (homo se asecurans; člověk v centrálně plánované nedostatkové ekonomice, který si vytváří rezervy, aby uspěl v nedostatkové ekonomice). 2 Obecné základy ekonomického myšlení studentům mohou napomoci chovat se efektivně i ve svém soukromém životě a přitom nepřeceňovat racionalitu. 2 Vývoj pojetí základního národohospodářského předmětu na fakultě Výuka základů ekonomie na FPR ZČU se vyvíjela. Za více než 20 let existence fakulty bylo vyzkoušeno několik přístupů. V prvním roce existence fakulty (akademický rok 1994/95) byla ekonomie vyučována fakultou ekonomickou (FEK) ZČU v rozsahu 2 semestry. Kurz byl vyučován v podobě, ve které byly základy ekonomie prezentovány studentům všech neekonomických fakult. To se příliš neosvědčilo a již ve druhém roce existence fakulty byla vytvořena vlastní katedra národního hospodářství a finančního práva (finanční právo jako takové se v té době ještě nevyučovalo). Do r tak byl vyučován vlastními silami povinný kurz Základy ekonomie (ZE) ve druhém ročníku magisterského i bakalářského studia (obvykle dvousemestrální se semináři každý druhý týden, v r dokonce jednosemestrální, ale s posílenou výukou seminářů každý týden). Obsah kurzu byl v té době výrazně koordinován s PF UK Praha. 3 Od r se podařilo prosadit další semestr výuky a pro magisterské studium byl zaveden třísemestrální povinný předmět Teorie národního hospodářství (TNH), který byl vyučován od letního semestru prvního ročníku a pokračoval po oba semestry druhého ročníku. 4 Téměř celý jeden semestr byl věnován historii ekonomického myšlení a jejími důsledky pro současnost. Právní aspekty byly již v té době integrální (ale ne systematickou) součástí vzdělání. V r byla 5 fakultou ekonomickou zpochybněna výuka předmětu na fakultě. Došlo k poměrně složitým jednáním o koncepci předmětu. Nakonec byl vnitřně akreditován a od r je vyučován dvousemestrální předmět Právo a ekonomie (PAE) s částečnou participací FEK. V prvním semestru je vyučován obecný úvod do ekonomie, kde přednášky zajišťuje FEK. Semináře jsou každý týden a jsou vedeny vyučujícími FPR. Je tedy možné v jejich rámci porovnat přístup čisté ekonomie a přístup práva. Druhý semestr je pojat specificky a zahrnuje různé oblasti interakce práva a ekonomie. Předmět byl poprvé takto vyučován v akademickém roce 2010/2011, jeho zavedení bylo v r podpořeno grantem FRVŠ 6, což umožnilo zakoupit pro výuku potřebnou literaturu i didaktickou techniku. Název předmětu připomíná název amerického směru Law&Economics, využívající metody neoklasické ekonomie pro analýzu právních jevů, a současně zdůrazňuje vztah mezi oběma obory. Samotný směr Law&Economics (L&E) je na světových univerzitách vyučován spíše výběrově či v doktorských studijních programech. Jistě si zaslouží, aby byl studentům prezentován jako jeden z více přístupů, neměl být jediným směrem, se kterým by se studenti měli seznámit. Koncepce předmětu se postupně vyvíjela a po pěti letech jeho výuky je zhruba následující: 2 Viz MLČOCH, L. Institucionální ekonomie, str Část vyučujících působila na obou fakultách. 4 V bakalářském studiu byl nadále vyučován dvousemestrální kurz Základy ekonomie. 5 V době, kdy byla fakulta právnická oslabena kampaní, která proti ní byla vedena 6 Projekt FRVŠ č. 1482/2011/F5/b Právo a ekonomie 47

49 Zatímco v prvním semestru výuky je shrnut základní pohled dnešní ekonomie hlavního proudu na hlavní mikroekonomické i makroekonomické otázky, druhý semestr ukazuje na mnohá omezení přístupu ekonomie hlavního proudu a předkládá studentům i řadu otázek stojících na hranici ekonomie a dalších oborů. Druhý semestr začíná shrnutím hlavních zjednodušení a omezení neoklasické ekonomie, především úplné racionality, konceptu homo oeconomicus, ignorování institucí a transakčních nákladů. Na to navazuje charakteristika tří alternativních přístupů k ekonomii: rakouské školy, institucionální ekonomie a samotného směru Law&Economics. Každý z těchto směrů je pro budoucí právníky důležitý z jiného důvodu. Z rakouské školy vycházeli i mnozí klasikové české ekonomické a právní vědy; mnozí její představitelé byli sami právníky. Institucionální ekonomie přináší pohled na právo jako jednu z nejdůležitějších externích formálních institucí. V této souvislosti je zdůrazněna i úloha Ronalda Coase a transakčních nákladů. Samostatná pozornost je věnována směru L&E. L&E je tak součástí, ale ne základem kurzu. Výklad o základních charakteristikách a představitelích směru je doplněn ukázkami použití jednoduchých ekonomických modelů (z těch, které studenti poznali v prvním semestru) na řešení situací, které jsou relevantní i v českém právu. Tyto příklady jsou převzaty z učebnice Law&Economics T. Cootera a P. Ullena, 7 která je studentům doporučena i k dalšímu studiu. Po stránce metodické je skvěle zpracovaná, mezi právem ČR a USA je však řada i koncepčních rozdílů, takže řada příkladů je do českého prostředí nepřenositelná. To, že ke směru Law&Economics je dosud dostupná většinou jen anglicky psaná literatura, je výhodou i nevýhodou zároveň. Další témata zařazovaná ve druhém semestru studia na úvodní teoretickou část navazují a volně ji rozvíjejí. Jejich výběr se v jednotlivých letech mírně liší a reaguje na aktuální potřeby. V průběhu času došlo k určitému vývoji v obsahu této části (který bude dále pokračovat a budou do něj zařazována nově se objevující aktuální témata). Dosud byla zařazována tato témata: Tržní selhání a možnosti jejich řešení Konstituční ekonomie Ekonomie veřejné volby Finanční trhy a jejich význam pro ekonomiku Ekonomie regulace se zaměřením na regulaci finančních trhů Problém pána a správce Transakční náklady a compliance costs Podnikání, inovace a rozvoj Corporate governance Corporate social responsibility Problém too big to fail Korupce a lobbing Transformace české ekonomiky po r Integrace české ekonomiky do EU. Jak již bylo dříve naznačeno, grant FRVŠ umožnil zakoupit ke kurzu literaturu, která je trvale k dispozici studentům i učitelům předmětu. Bylo možno zakoupit větší počty exemplářů jednotlivých titulů, což umožňuje knihy lépe využít i ve výuce. Knihovna již byla relativně slušně vybavena literaturou vztahující se k ekonomii hlavního proudu a její historii. Snažili jsme se ji obohatit o knihy zaměřené na nově se rozvíjející pohledy na ekonomii. Vybrané tituly jsou k dispozici pro všechny vyučující předmětu i studenty (byly pořizovány v 5-10 kopiích). Jde zejména o tituly Law&Economics (Cooter, Ulen), Institucionální ekonomie (Voigt), Institucionální ekonomie (Mlčoch), Právo, zákonodárství a svoboda (Hayek), Lidské jednání: pojednání o ekonomii (Mises), Právo, ekonomie, politika (Epstein), Zásady ekonomie (Rothbard), Ekonomie v jedné lekci (Hazlitt), Robustní politická ekonomie pro 21. století (Boettke), Peníze, banky a hospodářské krize (Huerta de Soto), Mystérium kapitálu (Hernando de Soto). Především na těchto publikacích je založen nově pojatý obsah předmětu. Kromě toho byla zakoupena řada publikací spíše referenčního charakteru pro vyučující. Jde především o tituly Economic Analysis of Law (Posner), Economics for Lawyers (Ippolito). Literatura je průběžně doplňována aktuálními tituly, hodně jsou využívány malé monografie, které pravidelně vydává Katedra národního hospodářství PF UK Praha ve vydavatelství PROSPEKTRUM (a které máme k dispozici též v několika exemplářích). 8 7 COOTER, R., ULEN, T.: Introduction to Law&Economics. 8 Jejich názvy naznačují jejich hlavní zaměření: 48

50 Od akademického roku 2016/17 bude v zimním semestru 2. ročníku vyučován předmět Základy národního hospodářství a finanční vědy (ZNH), který je, podobně jako první semestr dosavadního kurzu, uvažován především jako propedeutický předmět k předmětu Finanční právo, s jehož vyučujícími byl obsah předmětu projednán. Nově koncipovaný předmět nahradí dosavadní předmět Právo a ekonomie 1 a bude vyučován výhradně učiteli právnické fakulty. Jeho pojetím bychom chtěli navázat na tradice české finanční vědy. Předmět však musí být pojat moderně a zahrnout i současné trendy. V současné době probíhá příprava tohoto předmětu. Jeho obsahem jsou tato témata: 1. Úvod do teorie národního hospodářství, finanční vědy a finančního práva - základní terminologie, vývoj a vzájemné souvztažnosti 2. Peníze, jejich historie, vývoj forem peněz, měna ve vztahu k právu 3. Finance - jejich vývoj a členění ve vztahu k finančnímu právu 4. Kapitál, kapitálový trh, jeho podstata, členění a fungování ve vztahu k finančnímu právu 5. Finanční instituce 6. ČNB, její právní postavení, samostatnost, nezávislost a financování 7. Corporate governance v kontextu právních teorií 8. Vykazování finanční situace podniku a jeho právní úprava 9. Veřejnoprávní aspekty konkurence a její regulace 10. Regionální a prostorové aspekty ve vztahu k veřejnoprávním disciplínám 11. Hospodářská a finanční politika státu ve vztahu k veřejnoprávním oborům 12. Rozpočtová politika ve vztahu k finančnímu právu Předpokládáme, že podrobnější obsah kurzu bude dále upřesňován ve spolupráci s garanty kurzů, pro něž by měl být úvodem, tedy především finančního práva, ale např. i práva obchodního. V letním semestru bude na tento předmět navazovat předmět Právo a ekonomie v mírně upraveném pojetí. Tyto dva předměty budou však pojaty samostatně a nemusejí být nutně vyučovány ve stejném ročníku. Na rozdíl od všech předcházejících předmětů, kdy byly vždy všechny semestry zakončeny zápočtem a pouze na závěr předmětu byla zařazena jedna zkouška, je počítáno s tím, že oba kurzy budou zakončeny zápočtem a zkouškou. U oboru Veřejná správa, kde je od letošního roku otevřeno navazující magisterské studium, lze uvažovat o tom, že kurz Základy národního hospodářství a finanční vědy zůstane v bakalářském stupni, zatímco kurz Právo a ekonomie bude zařazen až do magisterského stupně studia. 9 To vše může ovlivnit vývoj obou kurzů v budoucnosti. Cílem je, aby se staly pro studenty užitečným doplňkem hlavních oborů práva, které studují. Obsah kurzu se vyvíjí, stále hledáme jeho optimální podobu. Doufám, že se postupně přibližujeme žádoucímu stavu. Po ustálení jeho obsahu chystáme publikační výstup Další předměty na katedře, které akcentují ekonomický pohled Západočeská univerzita v Plzni je tvořena devíti fakultami a jedním ústavem. Těchto deset útvarů tvoří velmi širokou škálu oborů, které se navzájem mohou doplňovat. To na jedné straně umožňuje spolupráci odborníků skutečně velmi různorodých oborů, na druhé straně určitým způsobem omezuje interdisciplinaritu. Na univerzitě je velmi rozvinutá interfakultní výuka a předpokládá se, že každá fakulta bude garantovat a vyučovat předměty svého oboru i na všech ostatních fakultách univerzity. Výuka čistě ekonomických předmětů přímo učiteli právnické fakulty by byla porušením těchto pravidel. I v případě, že je předmět pojat interdisciplinárně, může být Corporate governance: aktuální problémy teorie a podnikové praxe (2006) Korupce a lobbing při tvorbě veřejné politiky (2007) Ekonomie regulace: selhání corporate governance (2014) Ekonomie regulace: velké korporace (2012) Ekonomie regulace: soudobé trendy a compliance costs (2011) Ekonomie regulace: nové projevy tržních selhání a jejich řešení (2013) 9 Pokud by v budoucnosti bylo strukturováno na bakalářský a magisterský stupeň i studium oboru Právo (nebo u něj docházelo k významnější přestavbě studijního plánu), lze o tomto rozdělení uvažovat i u tohoto oboru. 10 V současné době souhrnná publikace, která by postihovala obsah kurzu, neexistuje. Podklady ke studiu poskytujeme studentům prostřednictvím webových stránek v systému Courseware v režimu přístupném pro studenty předmětu. 49

51 problematické jeho výuku na fakultě prosadit. Přitom u předmětů zabývajících se současnými aplikačními problémy (účetnictví, etika, podnikatelství) není dost dobře možné předmět učit (a to ani na ekonomických fakultách) bez vazby na legislativu, která příslušnou oblast upravuje, a naopak právně zaměřený předmět bez vysvětlení toho, co má být právem upraveno. Samotné nové přístupy, které v kurzu prezentujeme (Law&Economics, institucionální ekonomie, ekonomie veřejné volby, corporate governance) jsou ve své podstatě interdisciplinární. Katedra finančního práva a národního hospodářství FPR ZČU patří k menším katedrám na fakultě (5 učitelů, celkem 3,5 úvazku 11 ). Přesto je snaha poskytnout studentům co nejširší možnost volby povinně volitelných předmětů, a to i předmětů zasahujících do oblasti ekonomie. Tyto předměty lze rozdělit zhruba do tří skupin. První skupina se zaměřuje na daňovou problematiku. Jde především o předmět Daňová soustava České republiky, který je vyučován auditorem a daňovým poradcem a rozšiřuje povinný předmět Finanční právo, kde je daňová problematika probírána povinně. Předmět se zaměřuje na daně z příjmů a daň z přidané hodnoty z pohledu daňové teorie i praxe. Probírána je i související problematika účetnictví, auditu a oceňování podniků. Daňová problematika je probírána i v anglicky vyučovaném předmětu Evropské a české daňové právo, který je vyučován pro české studenty i pro zahraniční studenty přijíždějící především v rámci programu Erasmus. I zde je snahou spojit právní a ekonomický pohled na daně, v tomto případě v kontextu evropské harmonizace. Dalším cílem předmětu je rozšířit slovní zásobu studentů v oblasti daní, případně i porovnat pohledy různých členských států. Druhá skupina předmětů se zaměřuje na účetní problematiku. I zde jsou předměty pojaty specificky pro studenty práva, více než na techniku účtování je kladen důraz na právní úpravu a výstupy účetnictví. Cílem předmětu Finanční účetnictví je vysvětlit základy účetnictví a jeho právní úpravy. Na něj navazuje kurz Bilanční právo, kde jsou akcentovány především právní důsledky účetnictví z hlediska řady souvisejících právních oborů. Samostatné téma je věnováno spojení účetnictví a daní, pozornost je věnována především daním z příjmů a DPH. Jako jeden z požadavků kurzu studenti zpracovávají vybraný judikát zahrnující problematiku účetnictví a výsledky své práce prezentují před zbytkem skupiny. Studenti mají možnost dále zpracovávat účetní judikaturu v rámci projektu. 12 Vzhledem k probíhající diskusi o obsahu specifického podoboru práva zaměřeného na účetnictví (preferovaný je název Účetní právo) je pravděpodobné, že v budoucnu budou oba předměty spojeny do jednoho dvousemestrálního předmětu, který bude pojat v duchu nově definovaného podoboru finančního práva. Třetí skupina předmětů se zaměřuje na právní aspekty hospodářské integrace v EU. Tato skupina zahrnuje dva, resp. čtyři předměty (jde o dva různé předměty, každý ve dvou jazykových verzích české a anglické). 13 Předmět Právní aspekty hospodářské integrace v EU 14 je pojat poměrně široce a zahrnuje především ty oblasti evropské spolupráce, jsou významné pro evropskou ekonomiky. V řadě případů jde o otázky, které nejsou podrobně probírány v rámci povinného předmětu Právo Evropské unie, takže předmět určitým způsobem doplňuje a rozšiřuje hlavní kurz. Po této stránce je interdisciplinární nejen mezifakultně, ale i uvnitř fakulty. Oba předměty se do jisté míry překrývají např. v oblasti volného pohybu zboží a cel, ale otázky společné zemědělské a strukturální politiky, rozpočtu EU, měnové integrace, vnější vztahy EU, rozšiřování EU v minulosti i jeho perspektivy do budoucnosti v povinném kurzu podrobně probírány nejsou. Na tento předmět navazuje již úžeji pojatý předmět Evropská měnová unie právní pohled 15 (v anglické verzi Měnová suverenita a euro). Ten se zaměřuje na historii a současnost měnové integrace Evropy, ale zabývá se i volným pohybem kapitálu a bankovnictvím, které s měnovou integrací úzce souvisejí. Vzhledem k rychlému vývoji EU a eurozóny a novým tendencím v této 11 Po r došlo k významnému snížení počtu akademických pracovníků fakulty a bylo třeba zúžit i nabídku volitelných předmětů. 12 Projekt v rámci ZČU SGS Účetní judikatura ve světle rekodifikace soukromého práva. 13 Z kapacitních důvodů nebývají všechny čtyři předměty vyučovány současně v posledních letech jsou vyučovány pouze anglické verze předmětů. 14 Výuka české verze byla zahájena v r díky grantu Jean Monnet European Module č. CZ97/ Výuka české verze byla zahájena v r díky grantu Jean Monnet European Module č. CZ01/

52 oblasti (Správa ekonomických záležitostí v EU, Fiskální pakt, Bankovní unie, Unie kapitálových trhů) se i jeho obsah postupně vyvíjí. Katedra vyučuje i další předměty, které ekonomický aspekt zahrnují. Patří k nim předmět Podnikání, inovace, rozvoj, do jisté míry i Právní aspekty finančních krizí či Etika v podnikání. Oproti dřívějším letům není nabídka volitelných předmětů tak bohatá, je však kompaktnější. K tomu by měl dále přispět i certifikátový program Aplikované otázky finančního práva, který katedra nově nabízí. Ten povedou studentu k výběru povinně volitelných předmětů, které navzájem souvisejí a je zakončen závěrečnou zkouškou. Pro budoucí zaměstnavatele pak bude svědčit o zaměření studenta/absolventa na oblast finančního práva. Všechny předměty jsou určené primárně pro studenty právnické fakulty a tomu je přizpůsoben jejich obsah. Kreditní systém studia v rámci univerzity však nevylučuje účast studentů jiných fakult na těchto předmětech (několik jich zpravidla zapsáno bývá). Pro studenty, kteří mají chuť i znalosti na to, aby studovali ekonomické předměty do hloubky, nabízí univerzitní systém možnost zapsat si vybrané předměty fakulty ekonomické. 4 Zkušenosti odjinud Ve výuce ekonomicky zaměřených disciplín se snažíme o vlastní přístup. Chceme zařadit do povinného předmětu to, o čem se domníváme, že naši studenti budou potřebovat a co shledají užitečným. Vždy je však potřebné mít zpětnou vazbu, a to nejen u studentů, 16 ale především u kolegů, kteří vyučují ekonomicky zaměřené disciplíny na ostatních právnických fakultách. Možnost užitečné diskuse existovala dříve. Velice podnětné prostředí bylo vytvořeno na třech pedagogických konferencích, které v letech pořádala PF MU Brno ke specifikám výuky ekonomických disciplín na právnických fakultách. Zřejmě vzhledem ke změně hodnocení publikačních aktivit v ČR (RIV), kdy podobné konference prakticky nejsou hodnoceny, již tato tradice nepokračuje, což je velká škoda. Možnost, aby se odborníci v určitém oboru pravidelně scházeli, společně diskutovali, a společně řešili problémy svého oboru je skutečně nesmírně důležitá. Tento příspěvek volně navazuje (po deseti letech) na dva příspěvky, které jsme k obecné výuce ekonomie na fakultě kolegy napsali a které vyšly ve sbornících z těchto konferencí. 17 V letech byl na fakultě řešen projekt OP VK Spolupracující právníci 18, jehož účastníky byly FPR ZČU Plzeň a PF UP Olomouc. V rámci tohoto projektu došlo k diskusím a koordinaci výuky řady povinných předmětů obou fakult. Vzhledem k tomu, že v Olomouci je ekonomie vyučována pouze jeden semestr, zaměřili jsme se na koordinaci tohoto semestru studia (tedy z hlediska naší fakulty předmětu kurzu PAE1). To se úspěšně podařilo, a i v chystaném předmětu ZNH zůstanou zachovány části, které jsme na základě společných konzultací považovali za důležité. Díky tomuto projektu a také díky tomu, že se s kolegy z Olomouce setkáváme pravidelně na řadě konferencí, je možné v diskusích dále pokračovat alespoň v tomto omezeném rozsahu. Bohužel se nezdá, že by bylo možné se inspirovat v zahraničí. Nemohu samozřejmě tvrdit, že znám podrobně situaci na všech právnických fakultách ve světě. Trvalejší zkušenosti mám se dvěma britskými univerzitami, s nimiž naše fakulta spolupracuje v rámci programu Erasmus 19 : Manchester Metropolitan University (MMU), Manchester Law School, a University of South Wales (USW), Faculty of Business and Society, School of Law, Accounting and Finance. Ani na jedné z těchto fakult není výuka ekonomie jako takové zařazena do povinného studijního plánu právních oborů (studenti však mají možnost ekonomii studovat v rámci univerzity na ekonomické fakultě). S MMU jsme spolupracovali patnáct let 20. Až v r se mi však podařilo učit na ekonomické fakultě univerzity a konzultovat výuku s kolegy z této fakulty. Obě fakulty jsou však na MMU zcela oddělené a vyučují především pro své studenty. Specifický předmět pro právníky fakulta nevyučuje. 16 Tu nám poskytuje pravidelně pořádané studentské hodnocení kvality výuky pořádané na univerzitě. 17 V r článek Výuka teorie národního hospodářství a souvisejících předmětů na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, v r článek Mezipředmětové vztahy vybraných povinně volitelných ekonomických předmětů a povinných kurzů na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni 18 Projekt OP VK CZ.1.07/2.4.00/ Na obou jsem opakovaně absolvovala učitelské mobility 20 Od r do r. 2012; na právnickou fakultu jsem vyjížděla učit téměř každoročně. 51

53 Na USW 21 jsou vyučovány programy zaměřené na účetnictví a finance; jako zvláštní zaměření je zde vyučováno např. forenzní účetnictví, kde dochází k spojení práva, účetnictví, matematiky/statistiky, informatiky. Ani tam však není povinně vyučována ekonomie jako taková předpokládá se zřejmě, že studenti, kteří si tento obor zvolili, již mají ekonomické znalosti z předchozího studia. 5 Závěr Cílem tohoto příspěvku bylo přispět k diskusi o potřebě specifické výuky (povinných) ekonomicky zaměřených předmětů pro právníky. Tradice setkávání zástupců kateder finančního práva z České republiky a Slovenska vytváří velmi užitečný prostor pro diskuse o obsahu a způsobu výuky finančního práva jako oboru. Učitelé finančního práva z obou států mohou lépe spolupracovat na tvorbě monografií, učebních pomůcek či projektech. Doufám, že se podobného cíle podaří dosáhnout i u učitelů ekonomických základů práva. Na rozdíl od finančního práva však jsou výuka ekonomických základů práva a organizační začlenění jejích vyučujících velmi různorodé. Na řadě právnických fakult je pracoviště zajišťující výuku ekonomie/národního hospodářství součástí katedry finančního práva, tak jako je tomu v Plzni. Na větších fakultách (UK Praha) je katedra národního hospodářství samostatná. Lze si představit zařazení ekonomického pracoviště na katedře obchodního práva, nebo i samostatně zcela mimo právní obory, společně s dalšími ekonomickými či filozofickými obory. Rozsah, obsah výuky, její personální zabezpečení i zabezpečení literaturou je různé. Přesto doufám, že se podaří navázat na tradici pedagogických konferencí PF MU v Brně nebo jiným způsobem navázat trvalejší spolupráci mezi vyučujícími ekonomických základů práva. Ta by v budoucnosti mohla vést i k širší spolupráci v oblasti publikační. Od doby, kdy vzniklo národní hospodářství jako specifická právnická disciplína, se mnohé změnilo. Dochází k větší specializaci věd. Požadavky na akreditaci předmětů a oborů nepřejí interdisciplinaritě. Přesto se domnívám, že je potřebné na koncepci specifické výuky ekonomických základů práva dále pracovat. Cílem by především mělo být dát studentům solidní základ ekonomických poznatků, na kterých by dále mohli stavět při studiu právních disciplín. Použitá literatura: BÁRKOVÁ, D. Mezipředmětové vztahy vybraných povinně volitelných ekonomických předmětů a povinných kurzů na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. In Výuka ekonomických předmětů na právnických fakultách Brno: Masarykova univerzita, s ISBN: BÁRKOVÁ, D., JÁNOŠÍKOVÁ, P., SEKNIČKA, P. Výuka teorie národního hospodářství a souvisejících předmětů na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. In Výuka ekonomických předmětů na právnických fakultách. Brno: Masarykova univerzita, s ISBN: COOTER, R., ULEN, T.: Introduction to Law&Economics. 5. vyd. Boston: Pearson Education ISBN-10: Dostupné na: MLČOCH, L.: Institucionální ekonomie. Praha: Karolinum s. ISBN Kontaktní údaje: Mgr. Ing. Dana Bárková, Ph.D. barkova@kfp.zcu.cz Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická Sady Pětatřicátníků Plzeň Česká republika 21 Výukové mobility na USW jsem absolvovala v letech

54 Elektronické testovanie vedomostí študentov z finančného práva prípadová štúdia Matej Kačaljak Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta Abstrakt: The contribution deals with an experimental implementation of testing of knowledge of the students through electronic tests in adherence to the "open book" principle. The experience confirms the outcomes of existing studies. With optimum parameters the electronic testing may be a suitable tool for evaluation of knowledge of the students as well as for their activisation to ongoing studying. The crucial factors, which need to be optimised on the basis of actual data, are (i) complexity of the questions, (ii) time frame for taking the test and duration of test, and (iii) periodicity of the tests. Abstrakt: Príspevok opisuje testovacie nasadenie hodnotenia vedomostí študentov prostredníctvom elektronických testov pri zachovaní "open book" princípu. Skúsenosť potvrdzuje výsledky doterajších štúdií. Pri vhodnom nastavení parametrov môže byť elektronické testovanie vedomostí študentov vhodnou pomôckou ako na overovanie úrovne vedomostí študentov tak aj na ich aktivizáciu k priebežnej príprave. Podstatnými faktormi, ktoré bude treba priebežne optimalizovať v nadväznosti na získané dáta sú (i) zložitosť otázok, (ii) doba dostupnosti testu a čas na vypĺňanie; a (iii) periodicita testov. Kľúčové slová: electronic testing, open book examination, case study, didactics Kľúčové slová: elektronické testovanie, otvorené knihy, prípadová študia, didaktika 1 Úvod Z dlhodobých skúseností s výučbou predmetu finančné právo na Univerzite Komenského v Bratislave, Právnickej fakulte vyplýva, že predmet Finančné právo je študentmi považovaný za príliš zložitý. Okrem možných postojových dôvodov (matéria nemá charakter každodenných záležitostí a teda študent si málokedy vie problém predstaviť, je vylúčené intuitívne riešenie predkladaných úloh) naráža výučba a skúšanie problému aj na praktické prekážky vyplývajúce zo skutočnosti, že právna úprava finančného práva je rozptýlená v značnom množstve právnych predpisov, čo sťažuje overovanie vedomostí s využitím praktických prípadov. S ohľadom na to, že právo študenta používať nekomentované právne predpisy pri skúšaní v súčasnosti vyplýva priamo zo študijného poriadku 1, bolo nutné skúmať možnosti skúšania, ktoré by boli súčasne efektívne a nezaťažovali by študenta ani životné prostredie. Použitie elektronických prístrojov ako notebooky, či tablety sa pri štandardnom modeli skúšky uplatňujúcom náhodnú voľbu teoretických otázok a následnú krátku prípravu javí ako rizikové nakoľko skúšajúci nedokáže efektívne odkontrolovať, či študent na uvedenom prístroji nemá uložené aj iné materiály, ako len nekomentované predpisy. Naopak, potenciál sa ukazuje pri tzv. open book exams 2, kde sú študenti postavení pred problém, ktorý môžu riešiť s využitím všetkých dostupných zdrojov s výnimkou priamej pomoci od tretej osoby. Uvedená metóda získava ďalší rozmer pri využití počítačov a informačných technológií, ktoré umožňujú vyššiu flexibilitu a väčšie pohodlie. 3 Predmetom tohto príspevku je opis skúseností a výsledkov z experimentálneho nasadenia priebežného testovania študentov prostredníctvom elektronického testu. 1 Článok 18 ods. 1 Študijného poriadku Univerzity Komenského v Bratislave, Právnickej fakulty 2 FRANCIS, John. A Case for Open Book Examinations 3 SLAVÍK, M. a kol. Vysokoškolská pedagogika 53

55 2 Nastavenie testu Testovanie sa uskutočňovalo prostredníctvom rozhrania moodle, ktoré je používané ako e- learningové rozhranie na všetkých pracoviskách Univerzity Komenského v Bratislave. Testovanie prebiehalo dvakrát za semester vždy po tom, ako bol so študentmi na prednáškach a seminároch odučený koherentný celok učiva (DPH a právo finančného trhu). Test pozostával z 20 otázok. Test mohol študent absolvovať z domu v priebehu určenej doby, ktorá v prípade prvého z testov trvala 8 dní (z dôvodu prekrývania testovacieho obdobia s obdobím sviatku Všetkých svätých a súvisiacich dní dekanského a rektorského voľna) a 4 dni v prípade druhého z testov. V priebehu vyššie uvedeného testovacieho obdobia mal študent možnosť test absolvovať trikrát, pričom do hodnotenia sa mu započítaval aritmetický priemer výsledkov absolvovaných testov. Na absolvovanie samotného testu mal študent k dispozícii 60 minút času plynúceho bez prerušenia. Po uplynutí uvedeného času už nemohol označovať správne odpovede, ale mohol test s vyplnenými hodnotami odoslať na hodnotenie. Jednotlivé otázky do konkrétneho testu boli automaticky náhodne generované z pripravenej databázy, ktorá bola rozčlenená na podskupiny otázok. Testové otázky sa rôznili od jednoduchých otázok na znenie právnej normy po zložitejšie prípady vyžadujúce aplikáciu normy na konkrétnu situáciu. Prípadné využitie externých zdrojov študentom nebolo kontrolované. Bolo zaznamenaných takmer 400 pokusov v prípade prvého z testov a približne 320 pokusov v prípade druhého z testov, čo umožňuje formulovať aj niektoré z hypotéz k vhodnosti otázok, periodicite testov a tendencii študentov podvádzať pri testovaní aj napriek poskytnutému zjavnému benefitu v podobne možnosti konzultovať dostupné materiály v priebehu vypĺňania testu. 3 výsledky testu 3.1 FORMULÁCIA OTÁZOK Rozhranie moodle umožňuje vyhodnocovať náročnosť otázky s použitím vzorky celkového počtu pokusov, kedy bola otázka riešená a vzorky správnych / nesprávnych odpovedí. Teoretické práce zameriavajúce sa na porovnanie "closed book" a "open book" preskúšavania ukazujú, že "open book" skúšanie môže byť rovnako náročné a vypovedajúce o schopnostiach študenta ako "closed book" alternatíva pri vhodnej formulácii otázky. 4 V uvedenom kontexte sa ukazuje, že otázky, ktoré priamo odkazujú na text právnej normy, prípadne pracujú s jednoduchou variáciou naň, sú vo všeobecnosti jednoduchšie pri "open book" variante testu, kde študent má možnosť s použitím fulltextového vyhľadávania rýchlo overiť pravdivosť jednotlivých tvrdení v teste. Uvedený predpoklad nepriamo potvrdzuje aj histogram času stráveného vypĺňaním testu. 4 BRIGHTWELL, Richard; DANIEL, Janine-Helen; STEWART, Angus. Evaluation: Is an open book examination easier? 54

56 Graf 1: Histogram časov strávených vypĺňaním testu druhý semestrálny test (minúty) Náročnejšie sa v tomto kontexte javia otázky zostavené z jednoduchých prípadov, ktoré vyžadujú aplikáciu príslušnej normy a nie len jej repetíciu v istej podobe. Vhodnou alternatívou sa tiež javí stavanie otázok tak, aby sa študent ku konečnej odpovedi musel dopracovať kombináciou viacerých noriem s použitím logických operácií. Takéto otázky prevažovali v prvom z testov, kde histogram ukazuje pomernejšie rozloženie času stráveného vypĺňaním testu. Graf 2: Histogram časov strávených vypĺňaním testu prvý semestrálny test (minúty) Pozitívnou skúsenosťou pri následnej ústnej skúške bolo, že študenti mali pri neúspešných odpovediach na otázky pozostávajúce z príkladov tendenciu si správnu odpoveď opätovne vyhľadávať. Neuspokojili sa teda len s vedomím, že správna odpoveď bola iná, ako si zvolili, ale 55

57 ďalej hľadali dôvody nesprávnosti ich odpovede. Didaktický potenciál sa v tomto kontexte javí významný. Tieto výsledky sa tiež javia v súlade s doterajšími pozorovaniami Periodicita testov Pri následnom dopytovaní študenti uvádzali, že tento spôsob testovania nepovažovali za stresujúci. To je možné interpretovať tak, že test nevnímali ako udalosť vyžadujúcu mimoriadne nasadenie časových a intelektuálnych kapacít. Tým by mohol byť adresovaný problém, ktorí študenti pri dopytovaní často uvádzali, že pri kumulácii písomných hodnotení na konci semestra mali racionálnu tendenciu prioritizovať a sústrediť svoje kapacity na "problémové" predmety. Ak bolo v rozpore s filozofiou vyučujúceho, aby aj zo svojho predmetu urobil "problémový", musel sa do istej miery zmieriť s tým, že študenti nebudú príprave na záverečné hodnotenie v priebehu semestra venovať zvýšenú pozornosť. Ak sa však elektronický "open book" test ukazuje ako minimálne stresový, umožňuje to zvýšiť periodicitu testov. Tým bude súčasne (a) rozložená záťaž na viacero menších a kompaktných tematických oblastí; (b) podporená vôľa študentov priebežne sa venovať učivu; a (c) nebudú trpieť ostatné predmety, nakoľko ani častejšie skúšanie by nemalo vyvolávať v študentoch stres, ktorý by im bránil sústrediť pozornosť aj na iné predmety. Model, ktorý bude testovaný v nasledujúcom období tak bude zahŕňať jeden test každý týždeň v semestri, ktorý bude úzko tematicky zameraný a bude nadväzovať na učivo prebraté na prednáškach a seminároch. Alternatívne by mohli byť "ostré" testy doplnené vždy "skúšobným" testom, ktorý bude rovnaký pre každého študenta a ktorý mu umožní v období medzi prednáškou a seminárom odskúšať si do akej miery matérii rozumie a kde by prípadne bolo potrebné získať vysvetlenie od vyučujúceho. 3.3 Čas na vypracovanie testu a obdobie, kedy je test prístupný Pri zvýšení periodicity testu bude vhodné prehodnotiť aj čas vyhradený na absolvovanie testu. Dáta v zobrazené v Grafe 2 vyššie ukazujú, že aj v súčasnom nastavení väčšina študentov potrebovala na vyplnenie testu menej ako polovicu vyhradeného času. Kratší čas na vypracovanie testu tiež pomôže odfiltrovať študentov, ktorí pristupujú k hodnoteniu po určitej príprave od tých, čo sa spoliehajú na externú pomoc. Súčasne by to malo umožniť väčšiu flexibilitu pri vypracúvaní testu, čím by sa predišlo potrebe otvárať test pre absolvovanie na dlhšie obdobie. Nakoľko s dlhším obdobím, kedy je test otvorený je spojených niekoľko rizík vo vzťahu k možnému podvádzaniu (viď ďalej), javí sa ako vhodné toto obdobie obmedziť maximálne na jeden celý deň. Navyše, dáta ukazujú, že študenti aj tak z poskytnutého obdobia majú tendenciu viac využiť dni na jeho konci. 5 BLOCK, Robert M. A discussion of the effect of open-book and closed-book exams on student achievement in an introductory statistics course.; a WILLIAMS, Jeremy B.; WONG, Amy. The efficacy of final examinations: A comparative study of closed book, invigilated exams and openbook, open web exams. 56

58 Graf 3: Histogram početnosti odoslaných testov v závislosti odo dňa v období prístupnosti prvý test Graf 4: Histogram početnosti odoslaných testov v závislosti odo dňa v období prístupnosti druhý test Zdá sa tiež vhodné zachovať model, keď môže študent absolvovať aj opravné pokusy s tým, že do konečného výsledku sa mu započítava priemer hodnotení. Motivuje to študentov k hľadaniu chýb vo svojich vzorcoch uvažovania, čím sa posilňuje základná funkcia testov ako súčasti procesu učenia. Tým sa napomáha eliminovať aj prípadnú vnímanú zložitosť predmetu Finančné právo Tendencia podvádzať Dáta z absolvovaných testov tiež ukazujú, že existuje skupina študentov, ktorí vedia rýchlo reagovať na možné nedostatky v systéme a tieto využiť vo svoj prospech. Aj v prípade tradičnejších metód 6 PODLAHOVÁ, M. a kol. Didaktika pro vysokoškolské učitele, s

59 overovania vedomostí neboli zriedkavé použitia rôznych pomôcok (ťahákov, vopred vypracovaných otázok), či nedovolenej spolupráce medzi študentmi. V uvedenom prostredí prakticky neexistovala vhodná reakcia a vyučujúci sa nedobrovoľne dostával do pozície strážcu, čo mohlo posilňovať jeho vnímanie ako prísneho (ak reagoval rýchlo a nekompromisne), prípadne benevolentného až naivného (ak na niektoré prehrešky nereagoval, prípadne reagoval zhovievavo). Elektronické testy vypĺňané z domu počítali s predpokladom, že k podvádzaniu bude naďalej dochádzať. Tlmiacim faktorom do istej miery mohlo byť, že takéto podvádzanie nie je verejné a teda tí čestní študenti nemajú pocit, že patria k menšine v prostredí, kde je podvádzanie štandardom. Súčasne, dostupnosť analytických nástrojov pomáha pomerne spoľahlivo identifikovať výskyt podvádzania a umožňuje tieto situácie dodatočne adresovať na záverečnej skúške (samozrejme s prihliadnutím na prezumpciu neviny bol zvolený prístup, že aj napriek náznakom podvádzania ostanú nadobudnuté body nedotknuté a nedostatky budú riešené pro futuro). V danej situácii dáta ukazujú, že najjednoduchší spôsob podvádzania je ten, kde si študenti získajú celú databázu testových otázok a následne pri samotnom teste idú "na istotu". Hoci istým pozitívom je, že sa na realizáciu takéhoto postupu musia naučiť budovať a využívať sociálny kapitál, úplne to neguje ich motiváciu zaoberať sa obsahom riešených úloh. Naopak, posilňuje to v študentovi úradnícky prístup k riešeniu problémov, t.j. bezmyšlienkovitú aplikáciu existujúcich postupov. S použitím zdokumentovaných metód 7 bola na dátach testovaná prítomnosť indikátorov podvádzania. Pri vyššie uvedenom modeli podvádzania sme vychádzali z predpokladov, že (a) získanie dostatočnej databázy otázok si bude vyžadovať čas, počas ktorého testy absolvujú poctiví študenti; (b) podvádzajúci študent nemá vedomosť o tom, že dáta z moodle umožňujú sledovať koľko času bolo strávených odpovedaním na testové otázky; a (c) podvádzajúci študent ide na istotu a preto jeho čas odpovedí bude výrazne kratší. Z vyššie uvedeného tak vyplýva, že by mala existovať u časti pokusov negatívna korelácia medzi dňom pokusu a časom vypĺňania. Súčasne by práve tie testy, kde bol neštandardne krátky čas vypĺňania by mali dosiahnuť maximálny počet bodov. Dostupné dáta v prvom z testov tento predpoklad potvrdili, keď sa v dátach až od štvrtého dňa ukázala vzorka mimoriadne krátkych časov, kde súčasne účastník testu získal maximum bodov. Z nasledovnej tabuľky a histogramu je zjavné, že v deň 6 sa najpočetnejšou vzorkou odoslaných testov stala vzorka s časom vypĺňania 3-12 minút. Deň / Čas Suma Suma Tabuľka 1: Deň vypĺňania v. čas vypĺňania 7 LEVITT, Steven D.; DUBNER, Stephen J. Freakonomics. 58

60 Graf 5: Histogram (deň testu v. čas vypĺňania) prvý test Obdobne z nasledovnej tabuľky a histogramu je zjavné, že čas a známka v časti vzorky negatívne koreluje, zatiaľ čo pri ostatných segmentoch dáta inklinujú k normálovému rozdeleniu. Čas / Body Suma Suma Tabuľka 2: Čas vypĺňania v. body 59

61 Graf 5: Histogram (čas vypĺňania v. body) prvý test Napokon, na overenie hypotézy, že niektorí podvádzali bola medzi prvým a druhým testom študentom poskytnutá informácia o tom, akými dátami disponujeme a že niektoré z testov boli vypĺňané podozrivo krátko. 8 Podľa očakávaní sa niektorí jedinci, u ktorých bol predpoklad podvádzania, prispôsobili a medzi vyplnením všetkých otázok a odoslaním testu počkali tak, aby ich celkový čas nebol neobvykle nízky (dáta umožňujú sledovať čas strávený na jednotlivých otázkach). Všetky ostatné kritériá popísané vyššie platili pri uvedených jedincoch, t.j. test absolvovali až na konci obdobia a získali plný počet bodov. S vyššie uvedenými dátami bude možné ďalej pracovať a bude možné vyvinúť metódy, ako odradiť rozhodujúcu časť študentov od podvádzania. Medzi metódami, ktoré by mohli vyššie uvedený vzorec neutralizovať okamžite bude napríklad výrazné obmedzenie doby, kedy bude možné test absolvovať a súčasne značné rozšírenie katalógu otázok s využitím viacerých otázok líšiacich sa len v nepatrnom detaile. Druhý pravdepodobný variant podvádzania, kde jeden šikovnejší študent by vyplnil test za iného, v tomto štádiu testovaný nebol. Vyššie uvedené nástroje sa zdajú byť vhodné aj na adresovanie tohto variantu a navyše dáta z moodle umožňujú sledovať aj IP adresy, z ktorých sa študent pripája, takže v prípade potreby je možné analýzu doplniť aj o tieto dáta. 4 Záver Ukazuje sa, že pri vhodnom nastavení parametrov môže byť elektronické testovanie vedomostí študentov vhodnou pomôckou ako na overovanie úrovne vedomostí študentov tak aj na ich aktivizáciu k priebežnej príprave. Podstatnými faktormi, ktoré bude treba priebežne optimalizovať v nadväznosti na získané dáta sú (i) zložitosť otázok, (ii) doba dostupnosti testu a čas na vypĺňanie; a (iii) periodicita testov. Všetky uvedené faktory je nutné vnímať v kontexte nárokov na pedagógov, aby tým netrpela kvalita iných úloh zabezpečovaných vo vedecko-pedagogickom procese. Použitá literatúra: FRANCIS, John. A Case for Open Book Examinations. Educational Review, 1982, 34.1: WILLIAMS, Jeremy B.; WONG, Amy. The efficacy of final examinations: A comparative study of closed book, invigilated exams and open book, open web exams. British Journal of Educational Technology, 2009, 40.2: BRIGHTWELL, Richard; DANIEL, Janine-Helen; STEWART, Angus. Evaluation: Is an open book examination easier?. Bioscience Education, 2004, 3.1: Porov. LEVITT, Steven D.; DUBNER, Stephen J. Superfreakonomics: Global Cooling, Patriotic Prostitutes and Why Suicide Bombers Should Buy Insurance. New York Times, New York,